Friday, January 18, 2008
Odjizdime na Koh Lipe
Par zajimavosti a plan na zitrek
Zitra mame v planu nasledujici vylet: Pak Bara - Koh Lipe - Koh Bulon - Pak Bara
Cesta na konec sveta
Dnesni den byl cestovatelsky, takze opet celkem hekticka zalezitost. Presuny boli. Rano jsme vstali kolem devate a behem asi dvou hodin jsme byli sbaleni a stali pred pujcovnou motorek se vsema baglama. Je tu zvykem kombinovat vice sluzeb zaroven, takze se casto stane, ze restaurace je zaroven hostel, cestovni kancelar, taxisluzba, samoobsluha a internetova kavarna v jednom. Je to asi kuli navalum turistu, kteri tu jsou temer vsude (stejne jako my). Vratili jsme motorky a koupili listek to Trangu, odkud ma nejaky spoj udajne navazovat. Sli jsme na snidani.
Shodou okolnosti to bylo zrovna to stejne misto, kde jsme vcera pili koktejly.
Kdyz uz zminuju ten vcerejsek - nutno dodat, ze jsme Jindrovy narozeniny oslavili celkem solidne. Kdyz se nasim hotelem nad ranem nesly Jindrovy bujare pisne, doprovazene Honzovou neznalosti textu - jiste jsme potesili nejednoho kolembydliciho. Po prijezdu z restaurace jsme bez vetsiho rozmysleni naskakali do bazenu, kde jsme blbli asi dve hodiny. Jindra se priznal, ze se v noci na svoje narozeniny jeste nikdy v bazenu nekoupal :) Bazen byl skvelej!
Po snidani jsem si jeste sel koupit kosili ve stanku opodal meli celkem pekne kusy. Pak jsme s Honzou koupili jeste nejake piti v mistnim krame a jelo se. Minibus byl o neco osklivejsi nez ten, kterym jsme na Ko Lantu prijeli, ale reproduktory mel solidni. Thajske lidove jsem tentokrat neresil a cestou jsem si vychutnaval nova sluchatka. Verca ma v Thajsku docela stesti na svoju oblibenou hudbu, takze ji vsude hraje Bob Marley, jak to ta holka dela :) Cesta nebyla dlouha - asi tak 3 hodiny.Uz mi to vubec neprijde dlouhe, po vsech tech predchozich cestach. Do mesta Trang jsme dorazili kolem treti odpoledne.
Jak uz jsem naznacil v predchozim prispevku - mesto Trang je asijska katastrofa. Presne ten typ mesta, kde nechcete bydlet, zit a vlastne travit ani minutu vic nez je opravdu potreba. Pote, co jsme se vylodili z minibusu, jsme zapadli do nejblizsi restaurace a dali jsme si neco dobreho xnedku (omlouvam se za tento novotvar). Zavladla celkem bezmoc, protoze nam sdelili ze vsechny pravidelne minibusove linky do nasi destinace Pak Bara uz ujely a dalsi jedou az zitra. Co nam nabidli byla moznost jet za 1800-2000B vsichni. Pak Bara je jen 100km daleko, takze nemelo cenu se unahlovat a kyvnout na prvni honosnou nabidku. Rozhodli jsme se v te beznadeji jeste chvili rochnit.
Pak jsme si vsimli tuktuku, ktere staly naproti. Meli jsme kopii mapy mesta, takze jsme vedeli ze je tam nekde autobusova stanice a tak jsme se tam vydali, vsichni jednim tuktukem - v nadeji, ze neco sezeneme. Cesta tuktukem byla opet zazitek, ktery jsem si musel natocit na video, az se dostanu k rychlemu internetu (haha) tak jej semka hodim. Udelal jsem cestou i par fotek, aby bylo jasno aspon v tom, jak je Trang skarede mesto. Bangkok aspon chvilema vonel. Trang jenom smrdi. Ohrata skladka se libezne poji s vyfukovymi plyny, za uzasneho vyhledu na zcernale baraky a nechutna stankova obcerstveni. Ty stanky byly super. K hrdinstvi zde totiz patri uz to, ze kolem stanku projdete a nevyklopite tam kufr rovnou.
Na autobusaku to bylo taky super. Trang neni zrovna mesto, kde by byli nejaci turisti. Za celou dobu jsem tam videl max par belochu, s jednim Finem jsem se dal do reci pri nakupu listku na bus. Vypadal stejne zmatene jako my. Pani za pultem nastesti neco anglicky umela, takze kdyz jsem se ji potreti zeptal odkud ten autobus pojede a jaktoze jeste nejel, kdyz mel jet pred ctvrthodinou - pohotove mi odpovedela, ze bus prijede pozdejc. Super. Z nejakeho duvodu jsme propasli nastup do autobusu, takze na nas zbylo jenom jedno volne sedadlo. Pulku cesty jsem stravil s klukama v zavazadlovem prostoru. Ne, nebojte. Tenhle autobus to mel trochu jinak nez jsme zvykli. Byl to takovej ten se schodama nahoru a zavazadlovej prostor byl vedle ulicky k zachodu a dalo se tam i sednout (tak pet sest lidi se tam veslo). Srandovni bylo,ze jsme nikdo az do posledni chvile netusili, kde budeme vystupovat a neverili jsme, ze v autobuse umi jeste nekdo anglicky. Nakonec jsme vypadli prave vcas, uff.
Pred autobusem stala dodavka a slecna u ni se nas ptala kam mirime. Rekli jsme cze Pak Bara a ona byla pohotova - ukazala na dodavku a rekla, ze za 20B na osobu muzeme jet. OK! Kdyz jsme dojeli do Pak Bara, coz je takova vesnice kolem silnice, ktera zde konci - zjistili jsme, ze nabidka sluzeb odvozem nekonci. Byli jsme uvedeni do rodinneho domu, kde jsme dostali dva pokoje s velkyma postelema za 100B na osobu a noc. Takhle rychle ubytovani jsme jeste nikdy nebyli. Pani domu nam na zitra nabidla zarizeni vyletu lodi na ostrovy Ko Bulon a Lipen. Asi to vezmeme. V tehle vesnici bychom toho moc nezazili.
Sli jsme se projit a tak jsme se zastavili v resturaci na mistni plazi. Restaurace byla prazdna, zadni turisti. Na plazi byl jenom jeden malej kluk (syn majitelu restaurace), ktery vytrvale lovil kraby z der v pisku. Vzdycky vylovil dva a nechal je at zapasi. My jsme si dali nase oblibene jidlo Fried rice with chicken. Zacinam byl zvykly na chilli omacku, pouzivam ji misto kecupu. Na nektere veci se snadno zvyka. Ryze s kurecim je tu vsude moc dobra, davame si ji casto. Unava vladne. Bude sice teprve deset, ale cestovani unavuje. Zitra nas cekaji ostrovy. Jeste budu muset jit ulovit bankomat, aby bylo cim zaplatit. Ted kazdopadne koncim. Dobrou noc!