Den kdy jsme meli odletet... a nestalo se tak

Spal jsem jako zabity, posledni noc v Bangkoku byla s klimatizaci, takze se spalo opravdu luxusne (klimatizovany pokoj v Peeches = 400B). Rano jsme posnidali hned ve vedlejsi restauraci, ktera je nam uz znama z naseho prvniho pobytu v BKK. Vyznacuje se pomalosti obsluhy a zmatenosti cisniku (confusion of the waitress). V Thajsku se talire ze stolu odnaseji vzdycky asi tak o ctvrt hodiny pozdeji, nez jsme zvykli odjinud. Tezko rict jestli je to dane tim, ze jsou Thajci tak slusni a nechavaji vas timto se zamyslet nad tim, ze jste to uz snedli a nebo je to prima vyzva k vylizovani taliru... kazdopadne pro Evropany je to i po mesici nezvyk. To nemluvim o tom, ze jsem si objednal vajecnou omeletu se slaninou a oni mi tam tu slaninu zapomneli dat. No na snidani jsem si teda pockal.

Pote, co se nam podarilo vymotat se z restaurace, jsme si sli sbalit veci a dat je do uschovny. Za 10b budou nase bagly az do sedmi vecer v bezpeci zamcene mistnosti v guesthousu. V jednom obchode s oblecenim a kuframa jsme si vcera vybrali cestovni kufr s koleckama, takze jsme ho tam sli vyzvednout. Pointa je v tom, ze v CR takovy kufr stoji kolem peti tisic a tam jsme jej koupili za 1600B. K tomu jsem si samozrejme vzal jeste nekolik tricek a v obchodku opodal dalsich 10. Pak jsme tam prisli s Jedlou a Honzou, kteri taky chteli nejaka tricka. Prodejci z tricek z nas byli nadseni, protoze jsme od nich koupili celkem 18 tricek a tak nam u stanku naproti vsem koupili kazdemu sacek plny nakrajenych melounu. Zrejme jsme jim udelali dobrej zisk. Neodvazuju tipovat kolik je jejich nakupni cena za tricka... ale na tyhle se mi podarilo sjednat slevu na 145B za kus.
Sedli jsme do taxika a nechali se dovezt do obchodniho domu MBK. Je to neco jako dve tri Tesca v jedne 7patrove budove. Pointa je v tom, ze vevnitr neni otevrena prodejni plocha, ale stovky stanku se vsim moznym. Jsou to spis takove obchudky, zadne docasne stanky. Kazde patro je rozdeleno na sekce, kteryma se tahne nekolik silene dlouhych ulicek. Stanky vypadaji jeden jako druhy. Je tam patro, kde se prodavaji mobily a elektronika. Nikdy v zivote jsem nevidel tolik obchodu s mobilama vedle sebe. Prodavaly se tam snad vsechny typy na ktere si vzpomenete. V Asii si lidi kupuji mobily daleko casteji nez my. Maji je tam levnejsi, vice druhu na vyber a obrovskou konkurenci mezi obchody. Snad kazdy thajec, ktereho jsem potkal mel mobil 5x lepsi a 10x ucinnejsi nez mam ja. Ale tim se nenechavam zmast, protoze ja si nove mobily nekupuju zamerne. Tech stanku s mobilama tam muselo byt aspon sto! V jednom obchudku jsem si kupoval mikinu. Kdyz jsem si ji zkousel, polozil jsem si bryle na regal a samozrejme je tam zapomnel. Pak jsme odesli a prochazeli tim nakupnim bludistem a asi za 10minut jsem si uvedomil, ze nemam bryle.

Kdyz jsem odjizdel do thajska, vezl jsem si svoje cerne nejoblibenejsi bryle, ktere jsem mel urcite pres dva roky. Mel jsem k tem brylim fakt dobrej vztah, protoze uz se mi podarilo je nekolikrat nekde zapomenout a zase najit, mel jsem je sebou pri spouste zazitku a dokonce se mi jednou sam povolil sroubek a uprostred nacpane Fledy mi upadla nozicka. Ja ji nasel, doma jsem vzal sroubek z jinych bryli a prisrouboval nozicku zpatky. Ty bryle pro me mely velkou cenu proste... no a tyhle bryle se mi nekde cestou asi druhy tyden rozbily. Moje thajska mise byla teda cela o tom, ze jsem prolezl vsechny stojany s brylema na ktere jsem prisel s jasnym cilem: koupit stejne, nebo co nejpodobnejsi bryle tem predchozim. To se mi povedlo asi u 40 stojanu, dva tydny od ztraty tech puvodnich. Jsou to bryle Puma a krome toho, ze mi nedrzi ve vlasech jako ty predchozi a toho, ze je na nich ta Puma - jsou uplne stejne. No a tyhle bryle ja jsem zapomnel v tom obchode s mikinama.

Takze dalsi pulhodina v tom chaotickem obchode byla totalne stresujici, protoze jsme s Vercou hledali ten obchod, kde jsou moje bryle. O tom, ze tam na me budou cekat jsem ani na vterinu nepochyboval. Povaha Thajcu je v tomto ohledu naprosto uzasna, staci si precist prihodu o 400$. Verim, ze kdybych tam nechal nabitou penezenku, tak mi ji s usmevem vrati a nezmizi z ni vubec nic. Podminkou v kazdem takovem pripade je, aby se clovek dostavil na misto ztraty, coz v tomhle chaotickem obchode byl nadlidsky ukol a proto jsem byl dost s nervama v haji. Nakonec jsme se museli vratit do sekce obcerstveni, ze ktere jsme vychazeli nez jsem koupil mikinu, a jit podobnou cestou jako jsme sli predtim. Diky tomu, ze mozek zrejme z nejakyho duvodu vyhledava stale stejne cesty a reseni - jsme se najednou vyloupli pred onim obchodem a dal uz to bylo jak jsem cekal: bryle mi prodavacka s usmevem vratila.

pokracovani bude...