Dnes odpoledne jsme se vydali na prohlidku Bangkoku. Tezko delat prohlidku Bangkoku, kdyz je to tak velky mesto, ze to nikdo z nas jeste nestihnul ani pochopit. Ulice jsou tu tak dlouhe a vsechny tak stejne, ze jit se nekam projit znamena automaticky jit po jedne z nich, porad dal. Takze za dnesek nas nohy boli az az. S tuktukama je to ale o dost snadnejsi. Nejlepsi je, ze se po nich ani nemusite shanet, objevi se pred nosem vzdycky v pravou chvili. Dnes jsme si jednoho z nich privolali pouhou myslenkou na to, ze bychom nekam jeli. Uz jsme jeli i 4 v jednom tuktuku, coz byla docela sila.
Na ulici uz jsme dostali odvahu ochutnat dalsi jidla - kure na spejli (maskovanej netopyr) a taky jarni rolku. Vzdycky jsem si rikal, co to muze byt ta jarni rolka - no ale ono je to vlastne dobry. Proste takovy testo do valecku a v nem smes zeleniny a koreni, to cele zalite nejakou omackou (jejiz puvod nebudu ze strategickych duvodu vubec zkoumat).
Specialitou je uz zminovany ananas, ktery mi leze cim dal vic. Tipujeme, ze tu nekde hodne blizko museji mit ananasovou farmu, nebo aspon sklad plnej ananasu. Jinak totiz neni mozne,aby stal jen 10B.
Koupili jsme si mistni simkarty 1-2-Call. Jeste nevime co s nima vsechno provedeme, ale asi se budou casem hodit. Kazdopadne to znamena, ze ja a jedla mame nova cisla, thajska cisla (+800), takze kdyby nekdo chtel psat nostalgickou smsku, tak bych radeji doporucil email.
Maji tady strasne silna a draha piva. Treba ted mam pred sebou pivo, co ma 6.4 voltu. To co jsem mel odpoledne bylo podobne a zpusobilo zajimavyho slofika. Protoze je tu ted 2.30 rano, tak bych tipoval, ze to ted nebude o moc jinak.
Bangkok rozhodne neni klidne mesto. Dnes jsme se v podstate porad snazili najit nejake klidne misto, ale bylo jich dost malo. Vetsina ulic je plna aut, jedno v kterou dobu. To znamena, ze je tu spousta smradu z nich a hlavne hluku. Zitra Bangkok opoustime, protoze to tady dal nejak nema moc zadnej smysluplnej vyvoj. Vsichni od nas chteji jenom penize (ale aspon se usmivaji) a neni tu ani kousek more.
Neverili byste jake muzou nastat v peti lidech komunikacni sumy. Je to v podstate porad zhruba tak, ze se 4 z nas na necem shodnou a ten paty vubec nevi ktera bije a nebo zaslechne jenom kousek. Paty je pokazde nekdo jiny. Vznikaji nam tu zajimave chaoticke situace, kdy 4 lidi cekaji na pateho nekde, pote to dva z nich vzdaji a jdou si koupit pivo, paty se vrati a divi se kde jsou prvni dva. Takze ve trech se ceka na dva. Pak se vrati paty a treti zjisti, ze se mu jeste chce na zachod. Nebo: jedeme vytahem do 84 patra nejvyssi budovy BKK. Prestupuje se v 17. patre. Vsichni jsme v 17.patre a chceme nastoupit na dalsi vytah. Nastupujeme do vytahu, pricemz Verca uz je vevnitr, ostatni venku. Najednou se objevi nejaka thajka, rekne ze vytah jede dolu, dvere se zavrou a verca zmizi. Cekame na Vercu. Verca nikde. Dlouho nic. OK. Vlezu do vytahu a jedu do prizemi (nastesti ten vytah mel jen dve stanice - prizemi a 17.). Dojedu do prizemi, Verca nikde. Sakra. Vyjedu do 17. patra... verca uz tam stoji, ale Honza se zase nekam podel. A tohle resime porad. Mam pocit, ze pet lidi je maximalni pocet, kdy se to jeste jaks taks da udrzet. Ale nedovedu si predstavit, ze by jel jeste jeden clovek navic, to uz by byl babylon.
A pouceni? Tentokrat radeji zadne. Jdeme spat. Zitra nas ceka vylet do Kanchanaburi, kde je most pres reku Kwaii, Tigri farma a nejake super vodopady. Sice se uz dost vsichni tesime na to super more, ale shodli jsme se na tom, ze Kanchanaburi chceme videt.
Sunday, January 6, 2008
Den 2 - I will show you exit
Uz je zase vecer. Zjistili jsme, ze vy vsichni v CR jste trochu pozadu. Asi tak 6hodin. My si tady zazivame zazitky a vy zatim spite. My vecerime, vy obedvate. My s vami, vy s nami. Vcera vecer bych to nazval jako totalni vycerpani. Po pulnoci jsem zalehnul a spal jako zabitej. Rano me probudila Verca a jako mala mela radost z gekona co nam lezl po zdi. Pripadal jsem si ze uz je aspon osm. Pak jsem zjistil ze je pulpate rano (div ze jsem nemusel pouzit kalkulacku, protoze stale jeste nemam nastaveny mistni cas na mobilu). Tak jsem Verci vysvetlil, ze nasmrt unavene lidi neradno budit uprostred noci. Verca to sice pochopila, ale usnout z gekona uz nemohla a tak se sla projit. Ja jsem spal dal az do osmi.
Snidane byla v hostelu celkem napohodu. Vyber ze ctyr jidel a podle obrazku to vypadalo, ze asi zustanu hlady. Nakonec jsem si dal michana vajicka se slaninou. Porce byla tak velka, ze sotva jsem se rozjedl, tak jsem uz dojedl. No nic...
Vzhledem k tomu, ze s igelitkou Albert jsem na ulici uz nechtel (magnet na Cechy nepotrebuju) - vyrazil jsem koupit batoh. Koupil jsem ho asi tak 50metru od hostelu na ulici, second hand... velkej, pohodlnej a na nase asi tak za 400. Vyrazili jsme do mesta, jeste pred tim nez jsme se odhlasili z hostelu. Vzali jsme si tuk-tuk za 25B jeli objevit zase neco zajimaveho. Videli jsme Budhu. Byl to tak magicky zazitek, ze to asi ani nemusim vysvetlovat. 45metru vysoka socha cela ze zlata, u ni sedel oranzovej mnich a mel prednasku v reci, ktere byste urcite nerozumneli. My taky ne. Dalsi budha sedel, dalsi uz lezel. Asi byl unavenej. Vsechny budhisticke chramy jsou uplne eno-nuno krasne, vysperkovane a leskle. Hlavne je tam klidek.
Musim se priznat, vcera jsem lhal. Pod vlivem prvniho dojmu jsem vam tu napsal, ze Bangkok nesmrdi. Jenze to se dnes ukazalo jako nejvetsi kec, takze oprava - BANGKOK SMRDI. Obcas jako ohrata skladka, misty jako tyden nemenene ponozky zapaleneho turisty, obcas jako mrtva tyden odlozena ryba. Do toho smrad z aut a tuktuku v kombinaci s thajskou poulicni kuchyni. Jednoduse to smrdi pokazde jinak a tak kdyz zahlasim "jee tady to voni" tak sotva to doreknu, uz to smrdi, ze by jeden blil.
Tuktukari nas zavezli do obchodu kde sijou obleky a taky do stribrnictvi. Rikali jsme jim, ze si zrejme nic nekoupime, ale oni z toho maji provize a proto ta dvouhodinova cesta stala jenom 25B. V obchode s oblekama pracuji profesionalove. Nejdriv nas chteli zmerit a usit nejaky ten oblek. Kdyz jsme jim vysvetlili, ze oblek nepotrebujeme, tak nabizeli tricko za 1000B. Vysvetlil jsem mu, ze tricko, ktere mam na sobe me stalo presne 10x min. Zeptal se me odkud jsme.
Snidane byla v hostelu celkem napohodu. Vyber ze ctyr jidel a podle obrazku to vypadalo, ze asi zustanu hlady. Nakonec jsem si dal michana vajicka se slaninou. Porce byla tak velka, ze sotva jsem se rozjedl, tak jsem uz dojedl. No nic...
Vzhledem k tomu, ze s igelitkou Albert jsem na ulici uz nechtel (magnet na Cechy nepotrebuju) - vyrazil jsem koupit batoh. Koupil jsem ho asi tak 50metru od hostelu na ulici, second hand... velkej, pohodlnej a na nase asi tak za 400. Vyrazili jsme do mesta, jeste pred tim nez jsme se odhlasili z hostelu. Vzali jsme si tuk-tuk za 25B jeli objevit zase neco zajimaveho. Videli jsme Budhu. Byl to tak magicky zazitek, ze to asi ani nemusim vysvetlovat. 45metru vysoka socha cela ze zlata, u ni sedel oranzovej mnich a mel prednasku v reci, ktere byste urcite nerozumneli. My taky ne. Dalsi budha sedel, dalsi uz lezel. Asi byl unavenej. Vsechny budhisticke chramy jsou uplne eno-nuno krasne, vysperkovane a leskle. Hlavne je tam klidek.
Musim se priznat, vcera jsem lhal. Pod vlivem prvniho dojmu jsem vam tu napsal, ze Bangkok nesmrdi. Jenze to se dnes ukazalo jako nejvetsi kec, takze oprava - BANGKOK SMRDI. Obcas jako ohrata skladka, misty jako tyden nemenene ponozky zapaleneho turisty, obcas jako mrtva tyden odlozena ryba. Do toho smrad z aut a tuktuku v kombinaci s thajskou poulicni kuchyni. Jednoduse to smrdi pokazde jinak a tak kdyz zahlasim "jee tady to voni" tak sotva to doreknu, uz to smrdi, ze by jeden blil.
Tuktukari nas zavezli do obchodu kde sijou obleky a taky do stribrnictvi. Rikali jsme jim, ze si zrejme nic nekoupime, ale oni z toho maji provize a proto ta dvouhodinova cesta stala jenom 25B. V obchode s oblekama pracuji profesionalove. Nejdriv nas chteli zmerit a usit nejaky ten oblek. Kdyz jsme jim vysvetlili, ze oblek nepotrebujeme, tak nabizeli tricko za 1000B. Vysvetlil jsem mu, ze tricko, ktere mam na sobe me stalo presne 10x min. Zeptal se me odkud jsme.
"Czech republic? Let me show you exit" (CR? Ukazu vam vychod)
Evidentne uz maji nejakou zkusenost s lidma naseho druhu. Ve stribrnictvi to bylo asi tak, ze kazdy jsme dostali sveho prodavace, ktery detekoval pohyb nasich oci po pultu. Kdyz jsem se zadival vpravo, otevrel v pultik vpravo, vybral prsten, nasadil si ho na prst, vytahnul kalkulacku, natukal cca 3500 x 0.7 a pak mi vysvetloval, ze mi nabizel slevu. Ja jsem s nim hral hru na presun mezi regalama a nakonec jsem mu vysvetlil, ze tudy mu psenka nepokvete. Tuktukari z nas moc radost nemeli a tak nas vzali do Tourist Information Office (vladni cestovka).
Obchodnik v cestovce se nas ptal kam mirime. Kdyz jsme mu to zacali vysvetlovat, zacal nam delat nabidku. Ta spocivala v tom, ze bychom byli jak ovecky cestovni kancelare. Tady sednout na bus, tady toto tady tamto... Nabidnul nam jednodenni vylet busem do Ayatuyah (nebo tak nejak) za 2500B na osobu. Kdyz jsme vahali, zeptal se kolik bychom za tu cestu mohli dat. Natukal jsem na kalkulacce 200 a vysvetlil mu, ze tohle je realna cena jeho nabidky. 100 za autobus, 100 za obed. Tim jsem debatu celkem uzavrel. Myslim, ze pokud by tam nesedel jako oparenej, rad by nas odkazal na nadrazi, kde bychom koupili listky. Odkazali jsme se sami.
Presun do druheho hostelu probehl presne v poledne. Mame pokoje 2x-3x levnejsi a dalo by se rict, ze i peknejsi (aspon pokud muzu mluvit za sebe). Za 400B na noc mame prosteradlo, rucnik, klimatizaci, sprchu a zachod. Zajimavost je, ze sprcha a zachod se tu povazuje za jednu vec. Jedna mistnost ve ktere je sprcha a zachod, jak proste. Takze se vam lehce stane, ze si osprchujete zachod, nebo poserete sprchu :))) Porad ale lepsi nez turecky naslapny zachod na letisti v Ammanu, kde je misto hajzlpapiru uzasne lakava hadicka s hnedym koneckem. Hadicky nebrat!
Kralovi zemrela sestra, takze v thajsku drzi smutek. I presto se vsak vsichni usmivaji, jen se u toho oblikaji cernobile. Po ubytovani jsme se vydali do mesta (tj. ten chaos vsude kolem). Dosli jsme ke kralovskemu palaci, kde se konalo neco, kam se vsichni ti cerno-bili hrnuli. Lidi se tam pry modlili, zapalovali svicky a vonne tycinky. Proste takova party, neco jako u nas v nedeli do kostela. Jindra s Jedlou sli i dovnitr, my ostatni jsme nevydejchali zakaz kratasu a sandalu. Je tady fakt chvilema celkem teplo.
Pivo tady stoji 50B, ale v tom teple jich nemusite kupovat hodne. Odpoledne jsme si teda dali jedno a to nas posunulo do podvecera, skrze maly odpoledni slofik na hostelu. Byl to strasnej stav v tom vedru. Moc se vsichni tesime k mori. Piti na ulici tady stoji tak 10B-20B.
Nejlepsi ze vseho je krajeny ananas za 10B. Nikdy jsem ananas moc nejedl, ale to jsem zase udelal chybu. No pouceni je tu na kazdem kroku. Zvlast, kdyz ridic tuktuku nejdriv tvrdi ze si vezme za cestu 30B a pak si vezme 100B. To se ale spletl. Honzik tam sedel a vysvetlil mu, ze z tuktuku nevyleze dokud nedostane zpatky svoje prachy a ze at vubec nedela, ze nerozumi, ze moc dobre vime, ze nam rozumi vsecko. Proste je tady spousta srandy, co vam budu povidat.
Plan na dnesni vecer (tzn. za chvili) je takovy, ze se pujdem asi projet tuktukama a podivat se z nejake silene vejsky na bangkok. Mame tady docela omezeny rozhled, tak by to chtelo videt nejak to cely mesto pohromade. Vic napisu zase nekdy priste. Teste se!
Evidentne uz maji nejakou zkusenost s lidma naseho druhu. Ve stribrnictvi to bylo asi tak, ze kazdy jsme dostali sveho prodavace, ktery detekoval pohyb nasich oci po pultu. Kdyz jsem se zadival vpravo, otevrel v pultik vpravo, vybral prsten, nasadil si ho na prst, vytahnul kalkulacku, natukal cca 3500 x 0.7 a pak mi vysvetloval, ze mi nabizel slevu. Ja jsem s nim hral hru na presun mezi regalama a nakonec jsem mu vysvetlil, ze tudy mu psenka nepokvete. Tuktukari z nas moc radost nemeli a tak nas vzali do Tourist Information Office (vladni cestovka).
Obchodnik v cestovce se nas ptal kam mirime. Kdyz jsme mu to zacali vysvetlovat, zacal nam delat nabidku. Ta spocivala v tom, ze bychom byli jak ovecky cestovni kancelare. Tady sednout na bus, tady toto tady tamto... Nabidnul nam jednodenni vylet busem do Ayatuyah (nebo tak nejak) za 2500B na osobu. Kdyz jsme vahali, zeptal se kolik bychom za tu cestu mohli dat. Natukal jsem na kalkulacce 200 a vysvetlil mu, ze tohle je realna cena jeho nabidky. 100 za autobus, 100 za obed. Tim jsem debatu celkem uzavrel. Myslim, ze pokud by tam nesedel jako oparenej, rad by nas odkazal na nadrazi, kde bychom koupili listky. Odkazali jsme se sami.
Presun do druheho hostelu probehl presne v poledne. Mame pokoje 2x-3x levnejsi a dalo by se rict, ze i peknejsi (aspon pokud muzu mluvit za sebe). Za 400B na noc mame prosteradlo, rucnik, klimatizaci, sprchu a zachod. Zajimavost je, ze sprcha a zachod se tu povazuje za jednu vec. Jedna mistnost ve ktere je sprcha a zachod, jak proste. Takze se vam lehce stane, ze si osprchujete zachod, nebo poserete sprchu :))) Porad ale lepsi nez turecky naslapny zachod na letisti v Ammanu, kde je misto hajzlpapiru uzasne lakava hadicka s hnedym koneckem. Hadicky nebrat!
Kralovi zemrela sestra, takze v thajsku drzi smutek. I presto se vsak vsichni usmivaji, jen se u toho oblikaji cernobile. Po ubytovani jsme se vydali do mesta (tj. ten chaos vsude kolem). Dosli jsme ke kralovskemu palaci, kde se konalo neco, kam se vsichni ti cerno-bili hrnuli. Lidi se tam pry modlili, zapalovali svicky a vonne tycinky. Proste takova party, neco jako u nas v nedeli do kostela. Jindra s Jedlou sli i dovnitr, my ostatni jsme nevydejchali zakaz kratasu a sandalu. Je tady fakt chvilema celkem teplo.
Pivo tady stoji 50B, ale v tom teple jich nemusite kupovat hodne. Odpoledne jsme si teda dali jedno a to nas posunulo do podvecera, skrze maly odpoledni slofik na hostelu. Byl to strasnej stav v tom vedru. Moc se vsichni tesime k mori. Piti na ulici tady stoji tak 10B-20B.
Nejlepsi ze vseho je krajeny ananas za 10B. Nikdy jsem ananas moc nejedl, ale to jsem zase udelal chybu. No pouceni je tu na kazdem kroku. Zvlast, kdyz ridic tuktuku nejdriv tvrdi ze si vezme za cestu 30B a pak si vezme 100B. To se ale spletl. Honzik tam sedel a vysvetlil mu, ze z tuktuku nevyleze dokud nedostane zpatky svoje prachy a ze at vubec nedela, ze nerozumi, ze moc dobre vime, ze nam rozumi vsecko. Proste je tady spousta srandy, co vam budu povidat.
Plan na dnesni vecer (tzn. za chvili) je takovy, ze se pujdem asi projet tuktukama a podivat se z nejake silene vejsky na bangkok. Mame tady docela omezeny rozhled, tak by to chtelo videt nejak to cely mesto pohromade. Vic napisu zase nekdy priste. Teste se!
Prvni vecer v hostelu
Vytahnul jsem z batohu kartacek a zubni pastu. Cistim si zuby a rikam si, ze je tu nejaka zima. Honza, ktery uz davno spal u pustene televize nechal klimatizaci na 16 stupnu. Pridal jsem na 22 a z televize se mi pripomelo otravne zvoneni, ktere nas provazelo celou cestu na letistich.
Prvni den v Bangkoku jsme si radne uzili. Cech co nas dovedl do quest housu si od nas zaslouzil pozvani na slivovici. Trochu jsme se prdli, pokecali a on kolem seste vyrazil na autobus smer Krabi. Vydali jsme se odhodlane na prvni seznameni s mestem. Dokonce jsem ozkousel i prvni geoskrys, ale zatim se nezadarilo. Po chvili jsme stali u monumentu demokracie, kde jsme potkali zajimaveho Thajce. Vydali jsme se s nim na nocni prohlidku chramu, ale brzy jsme se museli zacit vracet, vzhledem k nekterym spolusouputnikum. Byl to velice zajimavy, zapaleny clovek, ktery nam vykladal jak pracuje jako ucitel v materske skolce v Chiang Mai a Bangkok si prijede jednou za cas pripomenout.
Dalsi vec, na kterou jsme byli zvedavy je reka. Ve tme ta spina neni videt, jen velke kladu, ktere tam plavou.
Po navratu na Khao San Road jsme se poprve odvazili ochutnat jidlo z ulice. Byly to obycejne Pat Yay za 15B, ale daleko chutnejsi nez nedaleky Burger King, kam nekteri slabsi z nas zavitali. Nudle jsme zavrsili hromadou ananasu za 10B.
Ales kupujic tricka ve sve rozhazovacne nalade uvidel tuk-tuky a po chvili jsme se vezli dvema smer chram Wat Arun. Me pesimisticke reci, ze nas chteji jen obrat o penize se "nenaplnily" a kdyz jsme prihodili jednou tolik odvezli nas i zpet na Khao San Road.
V obchode 7-eleven si kupujeme pintu thajskeho piva za polovicni cenu nez v u nas v hostelu a vodu na noc. Lezim v posteli, neprijemne na me fouka klima a zacina me bolet hlava. Za chvili vypinam nejakou thajskou pohadku v televizi a usiname.
Prvni den v Bangkoku jsme si radne uzili. Cech co nas dovedl do quest housu si od nas zaslouzil pozvani na slivovici. Trochu jsme se prdli, pokecali a on kolem seste vyrazil na autobus smer Krabi. Vydali jsme se odhodlane na prvni seznameni s mestem. Dokonce jsem ozkousel i prvni geoskrys, ale zatim se nezadarilo. Po chvili jsme stali u monumentu demokracie, kde jsme potkali zajimaveho Thajce. Vydali jsme se s nim na nocni prohlidku chramu, ale brzy jsme se museli zacit vracet, vzhledem k nekterym spolusouputnikum. Byl to velice zajimavy, zapaleny clovek, ktery nam vykladal jak pracuje jako ucitel v materske skolce v Chiang Mai a Bangkok si prijede jednou za cas pripomenout.
Dalsi vec, na kterou jsme byli zvedavy je reka. Ve tme ta spina neni videt, jen velke kladu, ktere tam plavou.
Po navratu na Khao San Road jsme se poprve odvazili ochutnat jidlo z ulice. Byly to obycejne Pat Yay za 15B, ale daleko chutnejsi nez nedaleky Burger King, kam nekteri slabsi z nas zavitali. Nudle jsme zavrsili hromadou ananasu za 10B.
Ales kupujic tricka ve sve rozhazovacne nalade uvidel tuk-tuky a po chvili jsme se vezli dvema smer chram Wat Arun. Me pesimisticke reci, ze nas chteji jen obrat o penize se "nenaplnily" a kdyz jsme prihodili jednou tolik odvezli nas i zpet na Khao San Road.
V obchode 7-eleven si kupujeme pintu thajskeho piva za polovicni cenu nez v u nas v hostelu a vodu na noc. Lezim v posteli, neprijemne na me fouka klima a zacina me bolet hlava. Za chvili vypinam nejakou thajskou pohadku v televizi a usiname.
Subscribe to:
Posts (Atom)