Thursday, January 17, 2008
Jindrovy narozeniny
Squash v dzungli
Dnes rano jsme se vsichni tak nejak probrali po spanku o kterem se vetsina z nas nevyjadrovala zrovna v superlativech. Holt bez klimatizace, zato ale bez stenic a s raminkama. Ok, zase kecam. Nas bungalow nema ani skrin a v koupelne je zrcadlo na zdi na ktere neni umyvadlo. Zjevne bylo budovatelum jedno jak to cele bude. Low cost, low comfort. My mame nastesti bizardne nizka ocekavani, takze nas jen tak neco neprekvapi. Dva z nas meli v noci komfort vlastni polstare, ostatni byli radi ze maji aspon vlastni postel. Kdyz zazitky, tak neustale. Me se teda vstavat nechtelo ani nahodou, ale pak jsem to nejak premohl a zacal taky existovat.
Snidane probehla ve stejne restauraci jako vcera obed. Mam zvlastni dar se nepochopit s obsluhou, takze vcera jsem vsechny zdrzoval tim, ze jsem si s obsluhou moji objednavku ujasnoval jeste pote, co ostatni uz meli snezeno. Dnes to bylo rychlejsi, ale stejne jsem dostal neco jinyho, nez jsem chtel. Zrejme nejake skvrny na slunci. Dnesni plan znel: lovit cache a jet na slony. A tak se i stalo.
Vyjeli jsme a prvni cache jsme nenasli. Bloumali jsme kolem nejakeho stromu a hledali, nicmene nenasli jsme nic. Pak jsme se na nasich supermotorkach presunuli o nekolik kilometru dal, kde se nachazela cedule Elephant Trekking & Tiger cave. Tohle byl hlavne Vercin sen, ktery se timhle prijezdem zacal plnit.
Sloni treking je proste vylet na slonech, kdy sedite slonovi na zadech na necem, co se da nazvat lavickou. Sloni jsou spravnacka zvirata, takze jsme si je vsichni oblibili sotva jsme prijeli. Po zaplaceni 900B za osobu jsme nastoupili ve dvojcich na sloni hrbety a jelo se. V tu chvili jsem si uvedomil, ze to je poprve v mem zivote, co jedu na nejakem zvireti. Kdyz jsem se o tom bavil s Vercou a pozdeji i s Jindrou, tak se oba (nezavisle na sobe) divili, ze jsem nejezdil ani na psovi (?!?). Ne, na psovi jsem nejezdil a ani to v dohledne dobe nemam v planu. Slon neni zrovna rychlej dopravni prostredek. Ve skutecnosti by mozna bylo rychlejsi jit pesky, ale zato je obrovskej a desne se houpe kdyz jde. Vsichni jsme si tu jizdu myslim dost vychutnavali. Me se nejvic libilo, ze nas slon zlobil a cestou se zastavoval aby si utrhnul vetev a snedl z ni listi, nebo kdyz nasel kokosovy orech, nohou si ho rozlousknul a vnitrek chobotem vychlemtal. Fakt super, ti sloni.
Dorazili jsme asi kilometr pred jeskyne. Dostali jsme sebou pruvodce, pana Tichoslapka, ktery krome toho ze sel s nama, nerekl vubec nic. Neumel totiz nic jineho nez rec rozsypaneho caje, zato mel sebou baterku a znal cestu, coz mu v nasledujicich chvilich dodalo znacne na kreditu. Vlezli jsme do prvni jeskyne a nam vsem hned bylo jasne, ze tohle nebude jen tak. Celkem male jeskyne, propojene uzkymi pruchody mezi skalami, tunylky a zebriky z dreva neznameho puvodu. Vsichni jsme se potili jako vrata od chliva. Ja dokonce tak, ze se me pote jeden prichozi turista (ktery vubec nevedel ktera bije) ptal jestli jsem se nahodou nepocural. Proste jsme byli po vylezu z jeskyni durch propoceni. Jeskyne byly v dzungli, dzungle v Thajsku a Thajsko je na 7 rovnobezce, takze skoro na rovniku, proste hic jak svina. Potili jsme se, jako bychom v te dzungli hrali squash. K nicemu jinymu se to neda prirovnat. Pruchod jeskynema byl smesi klaustrofobie, klasickeho strachu, arachnofobie s nadechem prachu a tajemna. Jesteze mel pan Tichoslapek tu baterku. Spolu s nama tam byli i dva lidi ze spanelska a jeden z anglie. Spolu jsme si dodavali odvahu, ze tam nekde uz za timhle tunelem nas ceka lednicka plna CocaColy. No ale marne. Jeskyne byla nekonecna a my vsichni nekonecne posrani z toho, kde jsme se to zase ocitli. Jednu chvili to vypadalo, ze budeme muset splhat po lane, vedle ktereho byl uplne nadherny pavouk. Na toho jsem se bal i podivat, protoze to vypadalo, ze by ten pohled mohl byt to posledni co na svete uvidim. Pan Tichoslapek v klidu sedel a sledoval vsechny ty vydesene evropany a vubec se (ten hajzlik) nepotil. Navsteva jeskyne byl nejvetsi a nejsilnejsi zazitek, protoze jsme si tam vytrpeli svoje a taky diky happyendu, ktery tam jaksepatri byl. Z jeskyne jsem vylezl spinavej jak hovado. Zrovna jsem si rano rikal, jaky to krasny den - vezmu si ciste obleceni :)
Cesta zpet k motorkam probehla opet na zadech slonu. Tentokrat Verca a Jindra sedeli slonovi za krkem a evidentne se dobre bavili. Po prijezdu do stanoviste slonu jsme jeste sloniky nakrmili bananama, sebe jsme nakrmili melounem a jeli jsme se koupat do more. Navstivili jsme stejnou, tichou plaz jako vcera a Jedlovi se konecne podarilo ulovit dnesni prvni cache. Pak jsme uz jeli unaveni do naseho brlohu, kde jsme si dali nejake to jidlo v restauraci a trochu pokecali o tom, co asi bude zitra. To zatim nikdo z nas nevi, jen je jasne, ze pojedeme z tohoto ostrova pryc, protoze tady uz neni moc veci k videni. Mozna pojedeme na jih, mozna na sever. Jedno je jasne... musime se rozhodnout rychle, protoze se rano blizi. To je prozatim vse, Jindra dnes slavi narozeniny, takze se jdeme nekam asi opit. Vsechno nejlepsi Jindro!
