Momentálně usilovně pracujeme na třídění fotek z Thajska a plánujeme jejich promítání. Přivezli jsme jich dohromady skoro pět tisíc a výběr těch nejlepších spolu s komentářem si budete moci vychutnat na vlastní oči v Brně, jednoho dne... v blízké budoucnosti.
Pokud máte zájem se přijít podívat - nechte komentář se svojí emailovou adresou nebo pošlete email s předmětem THAJSKO na hawran zavinac gmail . com a budete včas informováni.
Monday, June 23, 2008
Cesta zpět do ČR
Cesta zpět byla velmi zábavná. Všechno to začalo několika pivama se slonem, které jsme vypili na Khao San. Honzik se samozřejmě zliskal tak, že jsme se za něj všichni styděli (moc zlobil). Sehnali jsme taxíka, narvali do něj kufry a nechali se odvézt na letiště. Cesta taxíkem byla celkem smutná. Čuměli jsme jak puci z oken a vzpomínali na to co bylo a jaký to bylo, když jsme před měsícem jeli tu samou cestu opačným směrem.
Po příjezdu na letiště jsme taxíka opustili bez přebytečných prázdných lahví a odlehčeni jsme vstoupili do letištní haly v naději, že za hodinu odlétáme. Pohledem na odletovou tabulí se nám toto očekávání poněkud rozplynulo před očima. Marné byly naše diskuse nad reálností čísla 13 ve sloupci "zpožděno". Vypadalo to na prima noc v letištní hale. Nebyli jsme ale sami, kdo odmítal věřit zpoždění.
Zpoždění bylo způsobeno zcela závažným problémem: v Jordánsku sněží. Na tom by nebylo nic divného, kdyby nebylo smutnou pravdou, že v Jordánsku obvykle nesněží. Tento sníh byl jejich první sníh v posledních deseti letech. Jordánci se zalekli a přestali fungovat ve všech směrech. Dovedu si představit ten chaos, už tak dost chaotického, arabského státu kde vynalezli kolo teprve nedávno a záchod s prkýnkem teprve čeká na svoji slavnostní premiéru u příležitosti pětistého jubilea hadičky s hnědým konečkem. Prostě v Ammánu letiště vyhlásilo nouzovou situaci, protože z nebe začalo padat něco bílého, nebezpečného. Svoji paniku dokázaĺi vyjádřit číslem 13. To jest počet hodin, kdy jsme byli nuceni nedobrovolně čekat na to, až se v Jordánsku pořádně vyblbnou, postaví sněhuláka a zjistí, že sníh vlastně není zas tak špatná věc.
Naše čekání nám naštěstí zpříjemnila letecká společnost, která nám zařídila nocleh ve čtyřhvězdičkovém hotelu bez štěnic a s ramínkama. První věc, kterou jsme po příjezdu na hotel udělali, i přesto že bylo půl desáté večer, byla večeře. To jsme přece nemohli vynechat. Pak už následoval večerní program v podobě spánku spravedlivých. Ráno jsme udělali v podstatě to samé co večer, akorát v obráceném pořadí. Po probuzení jsme vylezli z postelí a šli se nasnídat. Přece to tam nenecháme, jsme češi.
Tento pokus o odlet z Bangkoku už byl úspěšnější. Poznali jsme to tak, že jsme definitivně opustili letiště Bangkok jinak než taxíkem nebo autobusem. Poprvé v životě jsem odlétal z Bangkoku a dodnes na to nemůžu zapomenout. Protože jsem věděl, že opouštím mnohem pohodovější zem, než do které se teď mám vrátit. Bylo to smutné.
Cesta trvala o nějakou hodinu dýl než když jsme letěli do Asie. Prý je to větrama, ale já to spíš tipuju na to, že z Thajska se prostě těžko vrací domů a tohle je jenom další důkaz. Cestou zpět jsme nemohli vynechat návštěvu země jménem Katar. Do té doby jsem si myslel, že je katar jenom nemoc. Třeba takový oční katar musí být určitě nepříjemný. Katar jsem měl tu čest zkoumat celých 45minut z okýnka letadla za zvuku hučícího vysavače, kterým se několik katařanů snažilo vysát palubu letadla. Zastupitelé národu Katarského vic než co připomínají původní obvyvatele brněnského bronxu (cejl), avšak narozdíl od těch se vyznačují tím, že pracují. Dokonce si museli svoji práci obhájit před několika taky-arabskými spolucestovateli, kterým se velmi nelibilo, že se na palubě vysává podlaha uprostřed letu. Ano, je to blbost. Nicméně to taky jde chápat jako službu navíc. Přecejen, do Kataru jsme přiletěli jen natankovat. Víc jsme po nich nechtěli.
Po katarské kulturní vložce jsme se vydali na cestu do zasněženého Jordánska. Po příletu jsme poznali, že už asi nejsme v tropické zemi. Nejvíc to bylo poznát na pohledech nic nechápajících Jordánců už na letišti. V lednu totiž nečekali nikoho v krátkých kalhotách (pokud vůbec znají krátké kalhoty) , v tričku s krátkým rukávem a žabkách. Přecejen jim včera sněžilo, takže se nebylo čemu divit, že byli všichni zabalení v dekách. Uvítáním v Jordánsku nám byl také asi hodinový zmatek na přepážce společnosti Royal Jordanian. My (cestující) jsme nechtěli pochopit, jaktože nepokračujeme do Vídně rovnou, načež manažer RJ nám nemohl nijak pomoct. Snažil se aspoň pořád dokola omlouvat arabskou angličtinou. "We are very sorry mister." Poté, co skupina cestujících uznala, že tudy cesta nevede a že bít ho za to nebudou - jsme dostali další hotel. Nejbližší let do Vídně byl totiž možný až další den.
Hotel odpovídal jordánskému standardu. Žádná pořádná večeře se nekonala, protože v arabských zemích zapomněli na existenci vepřového. Gothajský salám, mísy se saláty pro odvážné, smažené cosi, docházející džus se mísily se sílící chutí být co nejdřív ocaď pryč. Televize v arabštině připomínala spíš zlověstná hlášení AlKajda o blížící se pomstě. Zprávy na CNN hlásily tisíce umrzlých v číně.Šli jsme raději spát.
Další den jsme se dověděli, že naše cesta do Vidne bude o něco zábavnější než jsme si dosud představovali. Letěli jsme totiž přes Řím. Po této zkušenosti víme, co to znamená cestování. V Římě na letišti nás přivítali ozbrojenci, které zajímalo, jestli si z arabské země nepřivážíme zbraně hromadného ničení, nebo ilegální hadičky s hnědými konečky. Ty jsme samozřějmě velmi rádi nechali tam kde jsme je našli. Evropské záchody na hrad!
Cesta z Říma do Vídně byla pak v porovnání s ostatními cestami jen nudná formalita. Příliš málo exotické. I když pohled na noční řím nebyl vůbec k zahození. Do boty se budem muset někdy zajet podívat samostatně. Z vídně to pak bylo autem už jenom dvě hodiny zpět do Brna, díky pohotovému Dannymu!
Cesta od chvíle, kdy jsme poprvé stanuli v odletové hale letiště Bangkok do chvíle než jsme doma otevřeli dveře: rovných 56 hodin. Tahle zkušenost předefinovala náš pohled na cestování. Cestování se totiž může snadno stát životním stylem a jídlo v letadlech rutinou :)
To jestli jsme byli rádi zpět v ČR zkusím rozebrat v některém z následujících článků, spolu s dalšími aspekty naší cesty. Doufám, že jsem ve vašich myšlenkách úspěsně zakončil příběh o cestě party mladých bláznů do Thajska a zpět.
Ale tímto náš blog nekončí...
Po příjezdu na letiště jsme taxíka opustili bez přebytečných prázdných lahví a odlehčeni jsme vstoupili do letištní haly v naději, že za hodinu odlétáme. Pohledem na odletovou tabulí se nám toto očekávání poněkud rozplynulo před očima. Marné byly naše diskuse nad reálností čísla 13 ve sloupci "zpožděno". Vypadalo to na prima noc v letištní hale. Nebyli jsme ale sami, kdo odmítal věřit zpoždění.
Zpoždění bylo způsobeno zcela závažným problémem: v Jordánsku sněží. Na tom by nebylo nic divného, kdyby nebylo smutnou pravdou, že v Jordánsku obvykle nesněží. Tento sníh byl jejich první sníh v posledních deseti letech. Jordánci se zalekli a přestali fungovat ve všech směrech. Dovedu si představit ten chaos, už tak dost chaotického, arabského státu kde vynalezli kolo teprve nedávno a záchod s prkýnkem teprve čeká na svoji slavnostní premiéru u příležitosti pětistého jubilea hadičky s hnědým konečkem. Prostě v Ammánu letiště vyhlásilo nouzovou situaci, protože z nebe začalo padat něco bílého, nebezpečného. Svoji paniku dokázaĺi vyjádřit číslem 13. To jest počet hodin, kdy jsme byli nuceni nedobrovolně čekat na to, až se v Jordánsku pořádně vyblbnou, postaví sněhuláka a zjistí, že sníh vlastně není zas tak špatná věc.
Naše čekání nám naštěstí zpříjemnila letecká společnost, která nám zařídila nocleh ve čtyřhvězdičkovém hotelu bez štěnic a s ramínkama. První věc, kterou jsme po příjezdu na hotel udělali, i přesto že bylo půl desáté večer, byla večeře. To jsme přece nemohli vynechat. Pak už následoval večerní program v podobě spánku spravedlivých. Ráno jsme udělali v podstatě to samé co večer, akorát v obráceném pořadí. Po probuzení jsme vylezli z postelí a šli se nasnídat. Přece to tam nenecháme, jsme češi.
Tento pokus o odlet z Bangkoku už byl úspěšnější. Poznali jsme to tak, že jsme definitivně opustili letiště Bangkok jinak než taxíkem nebo autobusem. Poprvé v životě jsem odlétal z Bangkoku a dodnes na to nemůžu zapomenout. Protože jsem věděl, že opouštím mnohem pohodovější zem, než do které se teď mám vrátit. Bylo to smutné.
Cesta trvala o nějakou hodinu dýl než když jsme letěli do Asie. Prý je to větrama, ale já to spíš tipuju na to, že z Thajska se prostě těžko vrací domů a tohle je jenom další důkaz. Cestou zpět jsme nemohli vynechat návštěvu země jménem Katar. Do té doby jsem si myslel, že je katar jenom nemoc. Třeba takový oční katar musí být určitě nepříjemný. Katar jsem měl tu čest zkoumat celých 45minut z okýnka letadla za zvuku hučícího vysavače, kterým se několik katařanů snažilo vysát palubu letadla. Zastupitelé národu Katarského vic než co připomínají původní obvyvatele brněnského bronxu (cejl), avšak narozdíl od těch se vyznačují tím, že pracují. Dokonce si museli svoji práci obhájit před několika taky-arabskými spolucestovateli, kterým se velmi nelibilo, že se na palubě vysává podlaha uprostřed letu. Ano, je to blbost. Nicméně to taky jde chápat jako službu navíc. Přecejen, do Kataru jsme přiletěli jen natankovat. Víc jsme po nich nechtěli.
Po katarské kulturní vložce jsme se vydali na cestu do zasněženého Jordánska. Po příletu jsme poznali, že už asi nejsme v tropické zemi. Nejvíc to bylo poznát na pohledech nic nechápajících Jordánců už na letišti. V lednu totiž nečekali nikoho v krátkých kalhotách (pokud vůbec znají krátké kalhoty) , v tričku s krátkým rukávem a žabkách. Přecejen jim včera sněžilo, takže se nebylo čemu divit, že byli všichni zabalení v dekách. Uvítáním v Jordánsku nám byl také asi hodinový zmatek na přepážce společnosti Royal Jordanian. My (cestující) jsme nechtěli pochopit, jaktože nepokračujeme do Vídně rovnou, načež manažer RJ nám nemohl nijak pomoct. Snažil se aspoň pořád dokola omlouvat arabskou angličtinou. "We are very sorry mister." Poté, co skupina cestujících uznala, že tudy cesta nevede a že bít ho za to nebudou - jsme dostali další hotel. Nejbližší let do Vídně byl totiž možný až další den.
Hotel odpovídal jordánskému standardu. Žádná pořádná večeře se nekonala, protože v arabských zemích zapomněli na existenci vepřového. Gothajský salám, mísy se saláty pro odvážné, smažené cosi, docházející džus se mísily se sílící chutí být co nejdřív ocaď pryč. Televize v arabštině připomínala spíš zlověstná hlášení AlKajda o blížící se pomstě. Zprávy na CNN hlásily tisíce umrzlých v číně.Šli jsme raději spát.
Další den jsme se dověděli, že naše cesta do Vidne bude o něco zábavnější než jsme si dosud představovali. Letěli jsme totiž přes Řím. Po této zkušenosti víme, co to znamená cestování. V Římě na letišti nás přivítali ozbrojenci, které zajímalo, jestli si z arabské země nepřivážíme zbraně hromadného ničení, nebo ilegální hadičky s hnědými konečky. Ty jsme samozřějmě velmi rádi nechali tam kde jsme je našli. Evropské záchody na hrad!
Cesta z Říma do Vídně byla pak v porovnání s ostatními cestami jen nudná formalita. Příliš málo exotické. I když pohled na noční řím nebyl vůbec k zahození. Do boty se budem muset někdy zajet podívat samostatně. Z vídně to pak bylo autem už jenom dvě hodiny zpět do Brna, díky pohotovému Dannymu!
Cesta od chvíle, kdy jsme poprvé stanuli v odletové hale letiště Bangkok do chvíle než jsme doma otevřeli dveře: rovných 56 hodin. Tahle zkušenost předefinovala náš pohled na cestování. Cestování se totiž může snadno stát životním stylem a jídlo v letadlech rutinou :)
To jestli jsme byli rádi zpět v ČR zkusím rozebrat v některém z následujících článků, spolu s dalšími aspekty naší cesty. Doufám, že jsem ve vašich myšlenkách úspěsně zakončil příběh o cestě party mladých bláznů do Thajska a zpět.
Ale tímto náš blog nekončí...
Mlhavá vzpomínka na pár věcí
Jak jste si nemohli nevšimnout, dokončení našeho příběhu se na tomto blogu ještě jaksi neodehrálo. Je tomu tak zejména proto, protože jsem na to neměl čas. Je to chabá výmluva, nicméně teď je načase to napravit. Poslepuju střípky vzpomínek a dám konec dohromady.
Po úspěšném nalezení ztracených brýlí jsme obchod opustili. Už toho bylo nás moc a tak jsme hledali metro... to jsme samozřejmě nenašli. Zato se nám podařilo najít stánek s levnýma hodinkama (což nebyl až tak zásadní problém, protože ty tam jsou všude) a já si vybral krásné oranžové hodinky značky Diesel (což vás samozřejmě nezajímá žeano). Po obchoďáku jsme se vrátili do Peaches.
Noční tržnice byla skvělý zážitek. V průvodci psali "smlouvejte víc než obvykle". To mi ale neměli říkat, protože od té chvíle nebylo nic dostatečně levné. Nabízené ceny jsem bez sebemenšího ostychu dělil rovnou deseti a považoval to za vyřízenou záležitost. Je teda pravda, že jsem se s většinou obchodníků na ceně nakonec nehododnul, nicméně to je spíš jejich chyba - mohli mít kšeft. V situacích jako je tato vám nezbývá nic jiného, než nakupovat až se z vás kouří. Protože jsou ceny už tak dost nízké a umění smlouvat už tak vytrénované - jediné co vás může v takových chvílich v nakupování zastavit jsou vytahané ruce z těžkých plných igelitek. Pravda, mohli jsme si najmout nějakého thajce na tahání nákupů, ale myslím, že vzhledem k našemu věku bychom si tento luxus měli nechat na některou z příštích návštěv :)
Je toho spousta, co jsme v Thajsku vidět a zažít nestihli. Verča chtěla jít navštívit vodní trhy - nepovedlo se, protože to vypadalo moc složitě. Neprojeli jsme se loděma po Bangkoku (velká chyba). Dokonce jsme ani nejeli žádnou hromadnou dopravou v Bangkoku (ne zas tak velká chyba). Je toho ještě hodně co objevovat.
Po úspěšném nalezení ztracených brýlí jsme obchod opustili. Už toho bylo nás moc a tak jsme hledali metro... to jsme samozřejmě nenašli. Zato se nám podařilo najít stánek s levnýma hodinkama (což nebyl až tak zásadní problém, protože ty tam jsou všude) a já si vybral krásné oranžové hodinky značky Diesel (což vás samozřejmě nezajímá žeano). Po obchoďáku jsme se vrátili do Peaches.
Noční tržnice byla skvělý zážitek. V průvodci psali "smlouvejte víc než obvykle". To mi ale neměli říkat, protože od té chvíle nebylo nic dostatečně levné. Nabízené ceny jsem bez sebemenšího ostychu dělil rovnou deseti a považoval to za vyřízenou záležitost. Je teda pravda, že jsem se s většinou obchodníků na ceně nakonec nehododnul, nicméně to je spíš jejich chyba - mohli mít kšeft. V situacích jako je tato vám nezbývá nic jiného, než nakupovat až se z vás kouří. Protože jsou ceny už tak dost nízké a umění smlouvat už tak vytrénované - jediné co vás může v takových chvílich v nakupování zastavit jsou vytahané ruce z těžkých plných igelitek. Pravda, mohli jsme si najmout nějakého thajce na tahání nákupů, ale myslím, že vzhledem k našemu věku bychom si tento luxus měli nechat na některou z příštích návštěv :)
Je toho spousta, co jsme v Thajsku vidět a zažít nestihli. Verča chtěla jít navštívit vodní trhy - nepovedlo se, protože to vypadalo moc složitě. Neprojeli jsme se loděma po Bangkoku (velká chyba). Dokonce jsme ani nejeli žádnou hromadnou dopravou v Bangkoku (ne zas tak velká chyba). Je toho ještě hodně co objevovat.
Saturday, June 14, 2008
Saturday, February 16, 2008
Saturday, February 9, 2008
Putování v Google Earth
Jako velky geocacher (geocaching.cz) mi v Thajsku nemohla chybek gpska. Podarilo se mi par cachi odlovit, dovezt a odvezt par travel bugu. V pristroji jsem mel i mapy Thajska, takze nam nekolikrat pomohl, kdyz jsme nevedeli kudy kam. No a v momentech kdy byl zapnuty zaznamenaval nasi trasu, kterou jsme ujeli. Prepracovany soubor pro Google Earth muzete stahovat zde. V GE potom muzete sledovat nase putovani. Bohuzel ne vzdy jsem mel nabite baterky nebo jsem zapomel gpsku zapnout, takze je to takove ob den, coz poznate z dlouhych nesmyslnych usecek, ktere jsme nemohli projet.
Monday, February 4, 2008
Den kdy jsme meli odletet... a nestalo se tak
Spal jsem jako zabity, posledni noc v Bangkoku byla s klimatizaci, takze se spalo opravdu luxusne (klimatizovany pokoj v Peeches = 400B). Rano jsme posnidali hned ve vedlejsi restauraci, ktera je nam uz znama z naseho prvniho pobytu v BKK. Vyznacuje se pomalosti obsluhy a zmatenosti cisniku (confusion of the waitress). V Thajsku se talire ze stolu odnaseji vzdycky asi tak o ctvrt hodiny pozdeji, nez jsme zvykli odjinud. Tezko rict jestli je to dane tim, ze jsou Thajci tak slusni a nechavaji vas timto se zamyslet nad tim, ze jste to uz snedli a nebo je to prima vyzva k vylizovani taliru... kazdopadne pro Evropany je to i po mesici nezvyk. To nemluvim o tom, ze jsem si objednal vajecnou omeletu se slaninou a oni mi tam tu slaninu zapomneli dat. No na snidani jsem si teda pockal.
Pote, co se nam podarilo vymotat se z restaurace, jsme si sli sbalit veci a dat je do uschovny. Za 10b budou nase bagly az do sedmi vecer v bezpeci zamcene mistnosti v guesthousu. V jednom obchode s oblecenim a kuframa jsme si vcera vybrali cestovni kufr s koleckama, takze jsme ho tam sli vyzvednout. Pointa je v tom, ze v CR takovy kufr stoji kolem peti tisic a tam jsme jej koupili za 1600B. K tomu jsem si samozrejme vzal jeste nekolik tricek a v obchodku opodal dalsich 10. Pak jsme tam prisli s Jedlou a Honzou, kteri taky chteli nejaka tricka. Prodejci z tricek z nas byli nadseni, protoze jsme od nich koupili celkem 18 tricek a tak nam u stanku naproti vsem koupili kazdemu sacek plny nakrajenych melounu. Zrejme jsme jim udelali dobrej zisk. Neodvazuju tipovat kolik je jejich nakupni cena za tricka... ale na tyhle se mi podarilo sjednat slevu na 145B za kus.
Sedli jsme do taxika a nechali se dovezt do obchodniho domu MBK. Je to neco jako dve tri Tesca v jedne 7patrove budove. Pointa je v tom, ze vevnitr neni otevrena prodejni plocha, ale stovky stanku se vsim moznym. Jsou to spis takove obchudky, zadne docasne stanky. Kazde patro je rozdeleno na sekce, kteryma se tahne nekolik silene dlouhych ulicek. Stanky vypadaji jeden jako druhy. Je tam patro, kde se prodavaji mobily a elektronika. Nikdy v zivote jsem nevidel tolik obchodu s mobilama vedle sebe. Prodavaly se tam snad vsechny typy na ktere si vzpomenete. V Asii si lidi kupuji mobily daleko casteji nez my. Maji je tam levnejsi, vice druhu na vyber a obrovskou konkurenci mezi obchody. Snad kazdy thajec, ktereho jsem potkal mel mobil 5x lepsi a 10x ucinnejsi nez mam ja. Ale tim se nenechavam zmast, protoze ja si nove mobily nekupuju zamerne. Tech stanku s mobilama tam muselo byt aspon sto! V jednom obchudku jsem si kupoval mikinu. Kdyz jsem si ji zkousel, polozil jsem si bryle na regal a samozrejme je tam zapomnel. Pak jsme odesli a prochazeli tim nakupnim bludistem a asi za 10minut jsem si uvedomil, ze nemam bryle.
Kdyz jsem odjizdel do thajska, vezl jsem si svoje cerne nejoblibenejsi bryle, ktere jsem mel urcite pres dva roky. Mel jsem k tem brylim fakt dobrej vztah, protoze uz se mi podarilo je nekolikrat nekde zapomenout a zase najit, mel jsem je sebou pri spouste zazitku a dokonce se mi jednou sam povolil sroubek a uprostred nacpane Fledy mi upadla nozicka. Ja ji nasel, doma jsem vzal sroubek z jinych bryli a prisrouboval nozicku zpatky. Ty bryle pro me mely velkou cenu proste... no a tyhle bryle se mi nekde cestou asi druhy tyden rozbily. Moje thajska mise byla teda cela o tom, ze jsem prolezl vsechny stojany s brylema na ktere jsem prisel s jasnym cilem: koupit stejne, nebo co nejpodobnejsi bryle tem predchozim. To se mi povedlo asi u 40 stojanu, dva tydny od ztraty tech puvodnich. Jsou to bryle Puma a krome toho, ze mi nedrzi ve vlasech jako ty predchozi a toho, ze je na nich ta Puma - jsou uplne stejne. No a tyhle bryle ja jsem zapomnel v tom obchode s mikinama.
Takze dalsi pulhodina v tom chaotickem obchode byla totalne stresujici, protoze jsme s Vercou hledali ten obchod, kde jsou moje bryle. O tom, ze tam na me budou cekat jsem ani na vterinu nepochyboval. Povaha Thajcu je v tomto ohledu naprosto uzasna, staci si precist prihodu o 400$. Verim, ze kdybych tam nechal nabitou penezenku, tak mi ji s usmevem vrati a nezmizi z ni vubec nic. Podminkou v kazdem takovem pripade je, aby se clovek dostavil na misto ztraty, coz v tomhle chaotickem obchode byl nadlidsky ukol a proto jsem byl dost s nervama v haji. Nakonec jsme se museli vratit do sekce obcerstveni, ze ktere jsme vychazeli nez jsem koupil mikinu, a jit podobnou cestou jako jsme sli predtim. Diky tomu, ze mozek zrejme z nejakyho duvodu vyhledava stale stejne cesty a reseni - jsme se najednou vyloupli pred onim obchodem a dal uz to bylo jak jsem cekal: bryle mi prodavacka s usmevem vratila.
pokracovani bude...
Pote, co se nam podarilo vymotat se z restaurace, jsme si sli sbalit veci a dat je do uschovny. Za 10b budou nase bagly az do sedmi vecer v bezpeci zamcene mistnosti v guesthousu. V jednom obchode s oblecenim a kuframa jsme si vcera vybrali cestovni kufr s koleckama, takze jsme ho tam sli vyzvednout. Pointa je v tom, ze v CR takovy kufr stoji kolem peti tisic a tam jsme jej koupili za 1600B. K tomu jsem si samozrejme vzal jeste nekolik tricek a v obchodku opodal dalsich 10. Pak jsme tam prisli s Jedlou a Honzou, kteri taky chteli nejaka tricka. Prodejci z tricek z nas byli nadseni, protoze jsme od nich koupili celkem 18 tricek a tak nam u stanku naproti vsem koupili kazdemu sacek plny nakrajenych melounu. Zrejme jsme jim udelali dobrej zisk. Neodvazuju tipovat kolik je jejich nakupni cena za tricka... ale na tyhle se mi podarilo sjednat slevu na 145B za kus.
Sedli jsme do taxika a nechali se dovezt do obchodniho domu MBK. Je to neco jako dve tri Tesca v jedne 7patrove budove. Pointa je v tom, ze vevnitr neni otevrena prodejni plocha, ale stovky stanku se vsim moznym. Jsou to spis takove obchudky, zadne docasne stanky. Kazde patro je rozdeleno na sekce, kteryma se tahne nekolik silene dlouhych ulicek. Stanky vypadaji jeden jako druhy. Je tam patro, kde se prodavaji mobily a elektronika. Nikdy v zivote jsem nevidel tolik obchodu s mobilama vedle sebe. Prodavaly se tam snad vsechny typy na ktere si vzpomenete. V Asii si lidi kupuji mobily daleko casteji nez my. Maji je tam levnejsi, vice druhu na vyber a obrovskou konkurenci mezi obchody. Snad kazdy thajec, ktereho jsem potkal mel mobil 5x lepsi a 10x ucinnejsi nez mam ja. Ale tim se nenechavam zmast, protoze ja si nove mobily nekupuju zamerne. Tech stanku s mobilama tam muselo byt aspon sto! V jednom obchudku jsem si kupoval mikinu. Kdyz jsem si ji zkousel, polozil jsem si bryle na regal a samozrejme je tam zapomnel. Pak jsme odesli a prochazeli tim nakupnim bludistem a asi za 10minut jsem si uvedomil, ze nemam bryle.
Kdyz jsem odjizdel do thajska, vezl jsem si svoje cerne nejoblibenejsi bryle, ktere jsem mel urcite pres dva roky. Mel jsem k tem brylim fakt dobrej vztah, protoze uz se mi podarilo je nekolikrat nekde zapomenout a zase najit, mel jsem je sebou pri spouste zazitku a dokonce se mi jednou sam povolil sroubek a uprostred nacpane Fledy mi upadla nozicka. Ja ji nasel, doma jsem vzal sroubek z jinych bryli a prisrouboval nozicku zpatky. Ty bryle pro me mely velkou cenu proste... no a tyhle bryle se mi nekde cestou asi druhy tyden rozbily. Moje thajska mise byla teda cela o tom, ze jsem prolezl vsechny stojany s brylema na ktere jsem prisel s jasnym cilem: koupit stejne, nebo co nejpodobnejsi bryle tem predchozim. To se mi povedlo asi u 40 stojanu, dva tydny od ztraty tech puvodnich. Jsou to bryle Puma a krome toho, ze mi nedrzi ve vlasech jako ty predchozi a toho, ze je na nich ta Puma - jsou uplne stejne. No a tyhle bryle ja jsem zapomnel v tom obchode s mikinama.
Takze dalsi pulhodina v tom chaotickem obchode byla totalne stresujici, protoze jsme s Vercou hledali ten obchod, kde jsou moje bryle. O tom, ze tam na me budou cekat jsem ani na vterinu nepochyboval. Povaha Thajcu je v tomto ohledu naprosto uzasna, staci si precist prihodu o 400$. Verim, ze kdybych tam nechal nabitou penezenku, tak mi ji s usmevem vrati a nezmizi z ni vubec nic. Podminkou v kazdem takovem pripade je, aby se clovek dostavil na misto ztraty, coz v tomhle chaotickem obchode byl nadlidsky ukol a proto jsem byl dost s nervama v haji. Nakonec jsme se museli vratit do sekce obcerstveni, ze ktere jsme vychazeli nez jsem koupil mikinu, a jit podobnou cestou jako jsme sli predtim. Diky tomu, ze mozek zrejme z nejakyho duvodu vyhledava stale stejne cesty a reseni - jsme se najednou vyloupli pred onim obchodem a dal uz to bylo jak jsem cekal: bryle mi prodavacka s usmevem vratila.
pokracovani bude...
Saturday, February 2, 2008
Zpet ve Vidni
Poo 54 hodinach cesty z Bangkoku pres Amman a Rim jsme dorazili do Vidne. Delsi vypraveni dam dokupy az se dostanu k normalni klavesnici. Jsme zivi, zdravi a spokojeni! No worries!
Wednesday, January 30, 2008
Posledni vecer v Bangkoku
Poslednich nekolik dnu mi v hlave splyva v jeden celek, ktery bych nazval jako pohoda na Ko Phanganu. Valeni u more, dobre jidlo, jezdeni na motorkach a tak dale, vsak uz jste o tom tady cetli vickrat. Cerny mrak naseho odjezdu se ale priblizil natolik, ze jsme z toho byli docela zaskoceni. Nechapeme to doted. Jak jako odjet pryc? Proc zrovna ted a proc vlastne vubec? Nic lepsiho jsem doted nezazil a obavam se, ze v CR zazit nemuzu. Hezke pocasi totiz lidem automaticky zlepsuje naladu a proto jsou tu vsichni mili a pratelsti. Hezke pocasi je tu kazdy den a to dokonce i kdyz prsi. Kdyz jsme byli na Ko Samui a zacalo prset, vyresil jsem celou situaci (aspon sam pro sebe) tim, ze jsem si sundal tricko a v plavkach jsem se sel projit na plaz a vykoupat se do more. V tu chvili mi doslo, ze alternativni reseni existuji a ze dest je taky jenom voda. Nojo, filosofie.
Protoze se nam (me a honzovi) nechtelo posledni noc na Ko Phanganu jen tak prospat (jako Verca a Jedla), sedli jsme na motorku a jeli do Haat Rin. To je mesto kde se konaji fullmoon party. Ten den to bylo uz podruhe co jsme byli na te same plazi. Nizky sestup do more a super prilivove vlny, ktere se na sebe jakoby vrstvi a postupne sili s tim jak jdete dal do more. V noci byla na plazi party, kterou poradaly kluby Zoom a DropIn. Neverili byste jak silne maji aparatury v takovych plazovych klubech. Ja tomu taky neveril, az do chvile, kdy jsem v noci plaval v mori asi tak 50metru od klubu poslouchajic hudbu jako bych ji mel pustenou doma v obyvaku. Nad hlavou mesic temer v polovine, voda teplejsi nez vzduch. Co chtit vic? Na party prodavaji za 100B vodku s redbulem a ruzne kyblicky do kterych se lije ruzny chlast s energydrinkama. No a tak jsme tu posledni noc stravili na party. Pote jsme si dali asi tak hodinovy spanek.
Ostatni uz vstavali a zacali se balit. Musime odjet. Je to asi poprve co za celou tu dobu neco musime. Je to strasne. Odjet z Ko Phanganu je nerozum. Ten ostrov je jako stvoreny na to, aby tam clovek zustal uz navzdycky. Krasne plaze, spousta mladych lidi, party kazdy den na plazi, levne jidlo,piti, bydleni, krasne vyhlidky, +30C ve stinu. Nevim jestli si dovedete predstavit jak se nam s timhle loucilo.
Lod odjizdela v 8.30 a ja jeste 8.10 nevedel jestli budu moct odjet. Muj pas mel totiz jeden thajec, od ktereho jsem mel pujcenou motorku. Nastesti se do sveho kramu zajel podivat brzo a tak me stihnul jeste odvezt do pristavu, abych stihnul lod. Jizdu na katamaranu jsme stravili ve spolecnosti dvou nahodnych Izraelcu, kteri se vraceli z dvoutydenniho pobytu na Ko Panganu. Jeden z nich cestuje uz 16mesicu. Byl 8 mesicu v Australii, 6 mesicu v Indii... Verca se dovedela, ze kdyby byla holka z Izraele, tak by ve svem veku byla jeste na vojne. V Izraeli totiz musi na vojnu i holky. A rovnou na dva roky! Kluci na 3. Moc jsem to cele nepochopil, ale Izraelci vypadali, ze je to to nejlepsi co je muze v 18letech potkat. Budiz.
Po dvou cestach mezi ostrovy jsme se dostali na pevninu, kde jsme presedli do modernich autobusu a uhaneli smer Bangkok. Cesta autobusem trvala asi tak 8 hodin z nichz jsem tak asi 7 prospal diky moji probdele noci. Do BKK jsme dorazili po osme hodine a v 8.30 uz jsme byli ubytovani v nasem oblibenem guesthousu Peeches. Sli jsme se mrknout ven a ja si pri te prilezitosti koupil 17 tricek. Zitra si na ne koupim i kufr, protoze uz ty veci nemam kam davat. Zitrek venujeme nakupum za zbyle penize a obhlidnutim obchodniho domu MBK a Siam centre. Udajne jedno z nich ma 8 pater a denne tama projde 100tisic zakazniku. Bangkok je proste silene mesto. To jsme si potvrdili s vercou na navsteve vecernich trhu. Z te nepreberne nabidky zbozi za extremne levne ceny se nam brzo zaplnily igelitky a s hlavama plnyma dojmu a prazdnyma penezenkama jsme se radej odebrali zpet do guesthousu. Dnes by to stacilo. Je toho na nas moc a zitra bude jeste vic.
Protoze se nam (me a honzovi) nechtelo posledni noc na Ko Phanganu jen tak prospat (jako Verca a Jedla), sedli jsme na motorku a jeli do Haat Rin. To je mesto kde se konaji fullmoon party. Ten den to bylo uz podruhe co jsme byli na te same plazi. Nizky sestup do more a super prilivove vlny, ktere se na sebe jakoby vrstvi a postupne sili s tim jak jdete dal do more. V noci byla na plazi party, kterou poradaly kluby Zoom a DropIn. Neverili byste jak silne maji aparatury v takovych plazovych klubech. Ja tomu taky neveril, az do chvile, kdy jsem v noci plaval v mori asi tak 50metru od klubu poslouchajic hudbu jako bych ji mel pustenou doma v obyvaku. Nad hlavou mesic temer v polovine, voda teplejsi nez vzduch. Co chtit vic? Na party prodavaji za 100B vodku s redbulem a ruzne kyblicky do kterych se lije ruzny chlast s energydrinkama. No a tak jsme tu posledni noc stravili na party. Pote jsme si dali asi tak hodinovy spanek.
Ostatni uz vstavali a zacali se balit. Musime odjet. Je to asi poprve co za celou tu dobu neco musime. Je to strasne. Odjet z Ko Phanganu je nerozum. Ten ostrov je jako stvoreny na to, aby tam clovek zustal uz navzdycky. Krasne plaze, spousta mladych lidi, party kazdy den na plazi, levne jidlo,piti, bydleni, krasne vyhlidky, +30C ve stinu. Nevim jestli si dovedete predstavit jak se nam s timhle loucilo.
Lod odjizdela v 8.30 a ja jeste 8.10 nevedel jestli budu moct odjet. Muj pas mel totiz jeden thajec, od ktereho jsem mel pujcenou motorku. Nastesti se do sveho kramu zajel podivat brzo a tak me stihnul jeste odvezt do pristavu, abych stihnul lod. Jizdu na katamaranu jsme stravili ve spolecnosti dvou nahodnych Izraelcu, kteri se vraceli z dvoutydenniho pobytu na Ko Panganu. Jeden z nich cestuje uz 16mesicu. Byl 8 mesicu v Australii, 6 mesicu v Indii... Verca se dovedela, ze kdyby byla holka z Izraele, tak by ve svem veku byla jeste na vojne. V Izraeli totiz musi na vojnu i holky. A rovnou na dva roky! Kluci na 3. Moc jsem to cele nepochopil, ale Izraelci vypadali, ze je to to nejlepsi co je muze v 18letech potkat. Budiz.
Po dvou cestach mezi ostrovy jsme se dostali na pevninu, kde jsme presedli do modernich autobusu a uhaneli smer Bangkok. Cesta autobusem trvala asi tak 8 hodin z nichz jsem tak asi 7 prospal diky moji probdele noci. Do BKK jsme dorazili po osme hodine a v 8.30 uz jsme byli ubytovani v nasem oblibenem guesthousu Peeches. Sli jsme se mrknout ven a ja si pri te prilezitosti koupil 17 tricek. Zitra si na ne koupim i kufr, protoze uz ty veci nemam kam davat. Zitrek venujeme nakupum za zbyle penize a obhlidnutim obchodniho domu MBK a Siam centre. Udajne jedno z nich ma 8 pater a denne tama projde 100tisic zakazniku. Bangkok je proste silene mesto. To jsme si potvrdili s vercou na navsteve vecernich trhu. Z te nepreberne nabidky zbozi za extremne levne ceny se nam brzo zaplnily igelitky a s hlavama plnyma dojmu a prazdnyma penezenkama jsme se radej odebrali zpet do guesthousu. Dnes by to stacilo. Je toho na nas moc a zitra bude jeste vic.
Tuesday, January 29, 2008
Posledni noc na Ko Phanganu
mam dve minuty. Zitra rano odjizdime, pokud se nam podari vratit moji motorku a ziskat zpet svuj pas. 8.30 odjizdime lodi smer BKK. Nestiham, nestacim, zbytek dopisu pozdeji. Mejte se!
Monday, January 28, 2008
Sloni, vlny a jine divy
Dnesni den byl proste skvelej. Mozna by uplne stacilo napsat jenom toto, ale tusim, ze po tech padesati clancich, ktere jsem tu za dobu naseho vyletu napsal, si radi date nejake ty detaily.
nejprve ale odbocim.
vite jak se rekne "nejvice thajske" anglicky?
"As Thai as possible"
a jak se to rekne slovensky?
"Najthajskejsie"
Slovenskou verzi musite precist nahlas, jinak to nema cenu :)
Vcera jsme si koupili hru Tower. Mozna ji znate, mozna ne. Je to zalozene na tom, ze mate vez z drevenych kostek, ktere vypadaji skoro jako domino bez tecek. Ty jsou dycky po trech vedle sebe a na sebe se davaji do krize. Ukolem hrace je opatrne vytahnout jednu kostku a dat ji nahoru. Timhle zpusobem vez roste do vysky, ale zaroven ji ubyva kostek ktere drzi stabilitu. Je to hra o trpelivosti a nerozklepanych rukach, takze jak uz asi tusite - vedu v poctu shozenych vezi :))
Po snidani jsme si dali dalsi hru s vezi, kterou jsem opet "vyhral" diky svym olsovym rukam. Potom jsme sedli na motorky a jeli. Honza se byl vcera vecer projet a objevil celkem zajimave misto s vyhledem na uplne jine strane ostrova, nez kde jsme doted byli. Takze cil jsme meli. Zapomnel se ale zminit, ze to vede pres prikre kopce uprostred ostrova, ktere nemaji zadnou asfaltku. Ty cesty jsou tak pekne vymlete od vody, ktera si tece jak se ji zamane, ze tahle dnesni jizda skrz cely ostrov byla zkouska z ridicske dospelosti. Neustale prejizdeni hrbu na ceste do kopce, jizda v protismeru. Uz chapu proc tady vsude potkavame ty terenni auta. Je to proto, ze normalni auto by na tehle silnici trpelo a nektere kopce by dokonce ani nevyjelo. Potkavame tady zajimave skvosty. Treba kopec se stoupanim 20%, nasledovany kopcem se stoupanim 15% a dvema 10%. Skutry trpi. Honza ma nastesti manualni prevodovku, takze dnes do tech kopcu vozil Vercu.
Hned v pulce prvniho kopce jsme potkali slony. Ti byli ledabyle zaparkovani v okoli nejakych chatek a mistnaci tam posedavali a vykecavali. Prisli jsme bliz a oni nam nabidli prodat banany, kterejma slony nakrmime a u toho si je vyfotime. Zapnul jsem foceni vice zaberu za sebou a slo se na to. Z tehle desetiminutove show jsem si odnesl pres 90 fotek. Sloni byli uzasni a jeste lepsi byl pohled na Vercu s Honzou, kteri byli ve svem zivlu. Vypada to, ze oba chteji slona k Vanocum. A kdyby to neslo k Vanocum, tak k narozeninam. Finalni kousek nam predvedlo male slune, ktere nam ukazali za dalsi nakup bananu. Vysledek muzete videt v prvnim videu, ktere uvadime na nasem blogu. Postupne jich bude pribyvat i po nasem prijezdu, nebo hned jak se dostaneme k nejakemu internetu, ktery ma smysl.
Pote, co jsme zdolali adrenalinovou cestu skrz thajskou dzungli, jsme se ocitli na druhe strane ostrova. Jina cesta tam nevede a je to dalsi misto ze serie RNZ. Tady jsme dali klasicke koupani, nebyly tu zadne vlny, takze jsem si radne zaplaval. Po plavani obed a po obede plavani. Co vic si prat? Obedvali jsme primo na plazi. Stul vystrceny na pisku uprostred prostoru mezi restauraci a krajem vody. Jidlo bylo tak dobre, ze se nam delaly boule za usima. K jidlu jsme si dali kolecka smazene cibule v trojobalu. Cibule v trojobalu je uplne super! Je to jako kvetak nebo cuketa, ale ma to prichut osmahnute cibulky. Tohle kazdopadne zaradim do seznamu mych oblibenych jidel :) Pokud jste to jeste nemeli, doporucuju ochutnat!
Odpoledne se nachylovalo a tak jsme vyrazili zase o kus dal. Potkali jsme dalsi vodopady. Tyhle mely tu vyhodu, ze to nebylo daleko od parkovani motorek a taky tam konecne opravdu neco teklo. Moc pekne misto, kdyz se clovek nezapoti zbytecnou chuzi do kopce. V tomhle hicu je jakejkoliv manualni pohyb narocnej a nemotornej. Clovek aby sebou nosil rucnik na ten pot :) Jeli jsme dal...
...a dojeli na malinkou plaz, ktera nas naprosto dostala. Byly tam totiz v mori asi tak 2-3metrove vlny. Jednou za cas mozna i vetsi. Tam jsme s Honzou blbnuli nejmin hodinu proti vlnam. Byla to nekonecna zabava. Nektere vlny nas hazely treba 10metru daleko do pisku a chvilema to bylo skoro o hubu. Vyblbli jsme se tam fakt paradne. Dnes se podarilo nahrat na net docela dost fotek, takze se mrknete. Nejsou nijak upravovane, na to ted fakt neni cas.
Dobrou zpravou dne bylo to, ze tu budeme jeste cely zitrek a do Bangkoku pojedeme az ve stredu. Letadlo nam leti ve ctvrtek v noci. Prosim abyste nam nepsali zadne komentare typu "tak uz se vam to krati" ani zadna jina hodnoceni, uzavirani, utesovani a hledani kompromisu jakoze "se v CR oteplilo na +2". Misto toho bych uvital otazky ohledne Thajska, namety na clanky o cem jsem jeste nepsal, co pisu spatne, jestli se to da cist (kdyz to sem vlastne jenom pisu a nectu)... no a tak dal. Ted uz mi vazne vysycha inkoust v poznamkovem bloku (notepad.exe), takze se odeberu do vecnych lovist.
nejprve ale odbocim.
vite jak se rekne "nejvice thajske" anglicky?
"As Thai as possible"
a jak se to rekne slovensky?
"Najthajskejsie"
Slovenskou verzi musite precist nahlas, jinak to nema cenu :)
Vcera jsme si koupili hru Tower. Mozna ji znate, mozna ne. Je to zalozene na tom, ze mate vez z drevenych kostek, ktere vypadaji skoro jako domino bez tecek. Ty jsou dycky po trech vedle sebe a na sebe se davaji do krize. Ukolem hrace je opatrne vytahnout jednu kostku a dat ji nahoru. Timhle zpusobem vez roste do vysky, ale zaroven ji ubyva kostek ktere drzi stabilitu. Je to hra o trpelivosti a nerozklepanych rukach, takze jak uz asi tusite - vedu v poctu shozenych vezi :))
Po snidani jsme si dali dalsi hru s vezi, kterou jsem opet "vyhral" diky svym olsovym rukam. Potom jsme sedli na motorky a jeli. Honza se byl vcera vecer projet a objevil celkem zajimave misto s vyhledem na uplne jine strane ostrova, nez kde jsme doted byli. Takze cil jsme meli. Zapomnel se ale zminit, ze to vede pres prikre kopce uprostred ostrova, ktere nemaji zadnou asfaltku. Ty cesty jsou tak pekne vymlete od vody, ktera si tece jak se ji zamane, ze tahle dnesni jizda skrz cely ostrov byla zkouska z ridicske dospelosti. Neustale prejizdeni hrbu na ceste do kopce, jizda v protismeru. Uz chapu proc tady vsude potkavame ty terenni auta. Je to proto, ze normalni auto by na tehle silnici trpelo a nektere kopce by dokonce ani nevyjelo. Potkavame tady zajimave skvosty. Treba kopec se stoupanim 20%, nasledovany kopcem se stoupanim 15% a dvema 10%. Skutry trpi. Honza ma nastesti manualni prevodovku, takze dnes do tech kopcu vozil Vercu.
Hned v pulce prvniho kopce jsme potkali slony. Ti byli ledabyle zaparkovani v okoli nejakych chatek a mistnaci tam posedavali a vykecavali. Prisli jsme bliz a oni nam nabidli prodat banany, kterejma slony nakrmime a u toho si je vyfotime. Zapnul jsem foceni vice zaberu za sebou a slo se na to. Z tehle desetiminutove show jsem si odnesl pres 90 fotek. Sloni byli uzasni a jeste lepsi byl pohled na Vercu s Honzou, kteri byli ve svem zivlu. Vypada to, ze oba chteji slona k Vanocum. A kdyby to neslo k Vanocum, tak k narozeninam. Finalni kousek nam predvedlo male slune, ktere nam ukazali za dalsi nakup bananu. Vysledek muzete videt v prvnim videu, ktere uvadime na nasem blogu. Postupne jich bude pribyvat i po nasem prijezdu, nebo hned jak se dostaneme k nejakemu internetu, ktery ma smysl.
Pote, co jsme zdolali adrenalinovou cestu skrz thajskou dzungli, jsme se ocitli na druhe strane ostrova. Jina cesta tam nevede a je to dalsi misto ze serie RNZ. Tady jsme dali klasicke koupani, nebyly tu zadne vlny, takze jsem si radne zaplaval. Po plavani obed a po obede plavani. Co vic si prat? Obedvali jsme primo na plazi. Stul vystrceny na pisku uprostred prostoru mezi restauraci a krajem vody. Jidlo bylo tak dobre, ze se nam delaly boule za usima. K jidlu jsme si dali kolecka smazene cibule v trojobalu. Cibule v trojobalu je uplne super! Je to jako kvetak nebo cuketa, ale ma to prichut osmahnute cibulky. Tohle kazdopadne zaradim do seznamu mych oblibenych jidel :) Pokud jste to jeste nemeli, doporucuju ochutnat!
Odpoledne se nachylovalo a tak jsme vyrazili zase o kus dal. Potkali jsme dalsi vodopady. Tyhle mely tu vyhodu, ze to nebylo daleko od parkovani motorek a taky tam konecne opravdu neco teklo. Moc pekne misto, kdyz se clovek nezapoti zbytecnou chuzi do kopce. V tomhle hicu je jakejkoliv manualni pohyb narocnej a nemotornej. Clovek aby sebou nosil rucnik na ten pot :) Jeli jsme dal...
...a dojeli na malinkou plaz, ktera nas naprosto dostala. Byly tam totiz v mori asi tak 2-3metrove vlny. Jednou za cas mozna i vetsi. Tam jsme s Honzou blbnuli nejmin hodinu proti vlnam. Byla to nekonecna zabava. Nektere vlny nas hazely treba 10metru daleko do pisku a chvilema to bylo skoro o hubu. Vyblbli jsme se tam fakt paradne. Dnes se podarilo nahrat na net docela dost fotek, takze se mrknete. Nejsou nijak upravovane, na to ted fakt neni cas.
Dobrou zpravou dne bylo to, ze tu budeme jeste cely zitrek a do Bangkoku pojedeme az ve stredu. Letadlo nam leti ve ctvrtek v noci. Prosim abyste nam nepsali zadne komentare typu "tak uz se vam to krati" ani zadna jina hodnoceni, uzavirani, utesovani a hledani kompromisu jakoze "se v CR oteplilo na +2". Misto toho bych uvital otazky ohledne Thajska, namety na clanky o cem jsem jeste nepsal, co pisu spatne, jestli se to da cist (kdyz to sem vlastne jenom pisu a nectu)... no a tak dal. Ted uz mi vazne vysycha inkoust v poznamkovem bloku (notepad.exe), takze se odeberu do vecnych lovist.
Fotky z Ko Phangan
Jedla vytahuje kostku :)
Tamik u veze
Sloniiiiiii
Nice to meet you!
Vlnka :)
Toto je vyhled z naseho uzasneho bydliste Sea Sunset Resort
Tohle je vyhled z more na restauraci u naseho bungalovu. Verca lezi nalevo.
asi takhle vypada to lezeni v restauraci :)
Vyhled na druhou stranu ostrova
Dalsi vyhled na klidnou plaz
Prudke stoupani
Umi Honza letat?
Neznamy clovek v objeti vlny
Tamik u veze
Sloniiiiiii
Nice to meet you!
Vlnka :)
Toto je vyhled z naseho uzasneho bydliste Sea Sunset Resort
Tohle je vyhled z more na restauraci u naseho bungalovu. Verca lezi nalevo.
asi takhle vypada to lezeni v restauraci :)
Vyhled na druhou stranu ostrova
Dalsi vyhled na klidnou plaz
Prudke stoupani
Umi Honza letat?
Neznamy clovek v objeti vlny
Sunday, January 27, 2008
Priste rovnou na Ko Phangan!
Tak policajti pry prijeli v noci jeste jednou, aby se omluvili za to, ze se v jejich zemi krade (nebo tak nejak jsem to pochopil). Jedla vam pry brzy napise vic o vysetrovani kradeze thajskou policii. Vecer jsme se s Honzou vypravili na mistni party. Nekde jsme dostali letacek, na kterem stalo, ze se nekde na ostrove bude dit nejaka hudebni akce a vzhledem k tomu, ze jsme byli zrovna spravne naladeni - jsme si to nemohli nechat ujit. Akce se konala v hlubokem palmovem lese na paloucku. Zni to poeticky, ze? Na tehle akci hral jen psy-trance. Nejvic jsem obdivoval jsem silu soundsystemu, protoze ten na me udelal maximalne dobry dojem. Reproduktorova stena vysoka pres 2 metry a siroka zhruba 6 metru, to cele dvakrat. No radost poslouchat. V prubehu noci jsme si odskocili do mistni pobocky 7Eleven, abychom poznali romanitost zdejsiho sortimentu. Nejvic jsem zkonzumoval tech malych decovych RedBullu. Bylo jich spolu s vodkou asi 7 nebo tak nejak. No srandy kopec.
Problem nastal, kdyz jsem chtel jit nad ranem spat a ono to neslo. Ty redbully me nenechaly, takze jsem tuto noc kompletne vynechal. Po probuzeni ostatnich jsme se vydali lovit dalsi cache. Ta nas zavedla na dalsi super kopec, do ktereho jsme funeli jak parni valce. Nenasli jsme bohuzel nic. Hned jsme museli jet doplnit zasoby piti, protoze hic, ktery nas na kopci zastihl, byl opravdu znicujici. Nasli jsme uplne uzasnou plaz,ktera me naprosto dostala. Nikde ani noha, nikde ani ruka. Voda azurova, bez vln, pisek opet bily, nadherny. Jsem definitivne presvedceny o tom, ze ostrov Koh Phangan bude ten, na ktery se vratim. Ten jediny z celeho Thajska ma totiz uplne super atmosferu a krasnou prirodu. Na zacatku tohoto blogu jsem psal o RNZ. V prubehu celeho vyletu tenhle pojem nabral asi deset ruznych urovni intenzity a sam za sebe Koh Phanganu davam 10/10. Treba s Koh Samui mi pripada nesrovnatelne jinaci. Jak to zase rict.
Mam ted trosku spankovy deficit, takze mi to moc nemysli a na tom psani je to znat. Leze to ze me jak z chlupate deky. Dneska tady nekolikrat prselo, slejvaky jak prase. Verte nebo ne, tady je krasne i kdyz prsi! a myslim to naprosto vazne. V tom slejvaku jsme prijeli do mesta Thong sala a pri cekani az to prejde kolem nas na skutru projel vtip dne: plesatej borec v kratasich s potapecskyma brylema. Vybuch smichu nasledoval okamzite. Jenom si to zkuste predstavit. Slejvak jak prase a pred ocima vam projede potapec. Nechce se mi odtud nikam. Nejradsi bych tu zakotvil a zustal tady. Tezko se mi odtud bude odjizdet, tezko.
Problem nastal, kdyz jsem chtel jit nad ranem spat a ono to neslo. Ty redbully me nenechaly, takze jsem tuto noc kompletne vynechal. Po probuzeni ostatnich jsme se vydali lovit dalsi cache. Ta nas zavedla na dalsi super kopec, do ktereho jsme funeli jak parni valce. Nenasli jsme bohuzel nic. Hned jsme museli jet doplnit zasoby piti, protoze hic, ktery nas na kopci zastihl, byl opravdu znicujici. Nasli jsme uplne uzasnou plaz,ktera me naprosto dostala. Nikde ani noha, nikde ani ruka. Voda azurova, bez vln, pisek opet bily, nadherny. Jsem definitivne presvedceny o tom, ze ostrov Koh Phangan bude ten, na ktery se vratim. Ten jediny z celeho Thajska ma totiz uplne super atmosferu a krasnou prirodu. Na zacatku tohoto blogu jsem psal o RNZ. V prubehu celeho vyletu tenhle pojem nabral asi deset ruznych urovni intenzity a sam za sebe Koh Phanganu davam 10/10. Treba s Koh Samui mi pripada nesrovnatelne jinaci. Jak to zase rict.
Mam ted trosku spankovy deficit, takze mi to moc nemysli a na tom psani je to znat. Leze to ze me jak z chlupate deky. Dneska tady nekolikrat prselo, slejvaky jak prase. Verte nebo ne, tady je krasne i kdyz prsi! a myslim to naprosto vazne. V tom slejvaku jsme prijeli do mesta Thong sala a pri cekani az to prejde kolem nas na skutru projel vtip dne: plesatej borec v kratasich s potapecskyma brylema. Vybuch smichu nasledoval okamzite. Jenom si to zkuste predstavit. Slejvak jak prase a pred ocima vam projede potapec. Nechce se mi odtud nikam. Nejradsi bych tu zakotvil a zustal tady. Tezko se mi odtud bude odjizdet, tezko.
Saturday, January 26, 2008
Technika na cestach (se obcas ztraci)
Presun na Koh Pangan probehnul bez nejmensich problemu. Hi-speed catamaran je obri lod asi pro dveste lidi a v kabine to vypada jako v kabine letadla. Lod se sice chvilema tak houpala, ze jsem mel pocit, ze uvidim znovu vercinu snidani, ale nakonec to hrdinne zvladla :)
Hned po prijezdu se opakoval scenar jaky jsme zazili na Koh Samui. Nahaneci si nas odchytnuli a ukazali nam fotky bungalovu. Ty vypadaly moc pekne, takze jsme na to kyvli a nechali se nalozit do nakladaku se sedadly na korbe a spolu s dalsima 12ti lidma jsme se svezli primo k bungalovum. Moooc rychle jsme se adaptovali na nove prostredi. Bungalovy jsou ciste a levne, mistni obsluha opet famozni a more uchvancancujici. Jsou tu uprostred vody skaly na ktere jsme vylezli hned pote, co jsme po obede naskakali do vody. Vypada to, ze nas pondelni presun do Kanchanaburi mozna i odlozime na jindy. Zatim nevime.Zase nam dosly penize, takze jsme se stavili do bankomatu, pujcili motorky a jeli se podivat do Haat rin, kde se odehravala Full moon party. Je to fakt zajimave misto plne baru, klubu a restauraci a i kdyz to tam bylo ted spis prazdnejsi, bylo videt ze tam to urcite umi zit naplno. Dali jsme si asi nejlepsi pizzu za dobu co jsme v Thajsku. Byla dobra hlavne v tom, ze to konecne byla opravdova pizza tak jakou si ji predstavujeme.
Po prijezdu do bungalovu nas ale cekalo neprijemne prekvapeni. Bungalov, kde se ubytoval Honza a Jedla, mel provalenou okenni sit a Honzovi se ztratil mobil a hodinky, ktere tam nechal. Vypada to, ze nic dalsiho se neztratilo, ale i tak je to trochu smula. Zavolali jsme policajty a ted byli kluci sepisovat protokol. Za sepsani protokolu chteli policajti 200B, coz je celkem vtipne. Takze lidi, kdo mate honzovo cislo, tak mu ted nepiste, bo ho ma ted zablokovane. Je to trochu smula. Ale nemyslete si, ze tady sedime a brecime. Mobil a hodinky vem cert, hlavne ze jsme zdravi :)
Vubec se nas vylet vyviji v jistych ohledech zajimave. Vezmu to poporade. Kdyz jsme jeli na speedboatu z Ko Lipe, dostali jsme velkej zasah vodou z vlny do ktere lod narazila. Voda se dostala do cele pride a splachla cestujici a jejich bagly. Jeden z baglu byl Jedluv a mel v nem pujceny fotak. Do fotaku se dostala morska voda a tak po zapnuti hlasi neco jako focus error a pak se zase vypne. Po vyschnuti ma za sklickem displaye morskou sul a pri zapnuti blika jako stroboskop. Honzovi se fotak taky rozbil, zrejme vlivem pisku a vlhka... proste nejede. Jindra cestou z Thajska ztratil mobil (shodou okolnosti ten samy, ktery honzovi ted ukradli). Muj fotak se chova divne... nekdy jde zapnout, nekdy ne a nekdy se tvari asi tak, jako by me chtel jenom nasrat. Asi to bude tou vlhkosti vzduchu tady. Nemam to jak zmerit, ale je to tady vlhky proste :)
Padla tu v komentarich nekolikrat otazka na techniku na cestach (n3klid). Mame sebou mobily, fotaky, PDA a GPS. Kupodivu nemame moc problemu s elektrikou, ani jsme nikde nepotrebovali zadny konvertor na zasuvky. Do zasuvky tady proste strcite evropske veci uplne normalne. Samozrejme Verca musi mit vyjimku, te totiz jeji nabijecka na mobil v zasuvkach vetsinou nedrzi a vypadava. Ale tomu se radi zasmejeme. Jinak ja si moc pochvaluju rozhodnuti vzit si sebou PDA, protoze mi tady znacne krati cestovani. Mam tam spoustu ebooku, takze si ctu a ctu a ctu. Mimo to v PDA eviduju dluhy, ktere mezi sebou neustale mame jak nam dochazeji penize a nedostavame se vcas k bankomatum. Jedlova GPSka bude jeste tema na samostatny clanek. Zaznamenavame souradnice bodu, kteryma projizdime a pozdeji z toho udelame export do Google Earth, takze si budeme moct (a vy s nama) projet nase trasy pekne na virtualnim globusu. Jindra sebou tahal Nikon D80 a pet objektivu, nafotil myslim pres 2500 uzasnych fotek. Postupne sem ty zajimave budeme davat i po skonceni naseho vyletu. Dost se osvedcila lampicka na cteni knizek (Energizer booklite)... v autobuse, nebo jen tak vnoci pred spanim neni nic lepsiho. Vic techniky sebou nevezeme a nemam pocit ze by nam tu neco schazelo.
Ted uz zase koncim, myslim ze jsem toho napsal dost a dost. Tesim se na vase komentare, ktere mi litaji na mobil jako SMSky. To dulezite piste nejdrive, chodi mi jen prvnich cca160znaku :) Zatim cau
Hned po prijezdu se opakoval scenar jaky jsme zazili na Koh Samui. Nahaneci si nas odchytnuli a ukazali nam fotky bungalovu. Ty vypadaly moc pekne, takze jsme na to kyvli a nechali se nalozit do nakladaku se sedadly na korbe a spolu s dalsima 12ti lidma jsme se svezli primo k bungalovum. Moooc rychle jsme se adaptovali na nove prostredi. Bungalovy jsou ciste a levne, mistni obsluha opet famozni a more uchvancancujici. Jsou tu uprostred vody skaly na ktere jsme vylezli hned pote, co jsme po obede naskakali do vody. Vypada to, ze nas pondelni presun do Kanchanaburi mozna i odlozime na jindy. Zatim nevime.Zase nam dosly penize, takze jsme se stavili do bankomatu, pujcili motorky a jeli se podivat do Haat rin, kde se odehravala Full moon party. Je to fakt zajimave misto plne baru, klubu a restauraci a i kdyz to tam bylo ted spis prazdnejsi, bylo videt ze tam to urcite umi zit naplno. Dali jsme si asi nejlepsi pizzu za dobu co jsme v Thajsku. Byla dobra hlavne v tom, ze to konecne byla opravdova pizza tak jakou si ji predstavujeme.
Po prijezdu do bungalovu nas ale cekalo neprijemne prekvapeni. Bungalov, kde se ubytoval Honza a Jedla, mel provalenou okenni sit a Honzovi se ztratil mobil a hodinky, ktere tam nechal. Vypada to, ze nic dalsiho se neztratilo, ale i tak je to trochu smula. Zavolali jsme policajty a ted byli kluci sepisovat protokol. Za sepsani protokolu chteli policajti 200B, coz je celkem vtipne. Takze lidi, kdo mate honzovo cislo, tak mu ted nepiste, bo ho ma ted zablokovane. Je to trochu smula. Ale nemyslete si, ze tady sedime a brecime. Mobil a hodinky vem cert, hlavne ze jsme zdravi :)
Vubec se nas vylet vyviji v jistych ohledech zajimave. Vezmu to poporade. Kdyz jsme jeli na speedboatu z Ko Lipe, dostali jsme velkej zasah vodou z vlny do ktere lod narazila. Voda se dostala do cele pride a splachla cestujici a jejich bagly. Jeden z baglu byl Jedluv a mel v nem pujceny fotak. Do fotaku se dostala morska voda a tak po zapnuti hlasi neco jako focus error a pak se zase vypne. Po vyschnuti ma za sklickem displaye morskou sul a pri zapnuti blika jako stroboskop. Honzovi se fotak taky rozbil, zrejme vlivem pisku a vlhka... proste nejede. Jindra cestou z Thajska ztratil mobil (shodou okolnosti ten samy, ktery honzovi ted ukradli). Muj fotak se chova divne... nekdy jde zapnout, nekdy ne a nekdy se tvari asi tak, jako by me chtel jenom nasrat. Asi to bude tou vlhkosti vzduchu tady. Nemam to jak zmerit, ale je to tady vlhky proste :)
Padla tu v komentarich nekolikrat otazka na techniku na cestach (n3klid). Mame sebou mobily, fotaky, PDA a GPS. Kupodivu nemame moc problemu s elektrikou, ani jsme nikde nepotrebovali zadny konvertor na zasuvky. Do zasuvky tady proste strcite evropske veci uplne normalne. Samozrejme Verca musi mit vyjimku, te totiz jeji nabijecka na mobil v zasuvkach vetsinou nedrzi a vypadava. Ale tomu se radi zasmejeme. Jinak ja si moc pochvaluju rozhodnuti vzit si sebou PDA, protoze mi tady znacne krati cestovani. Mam tam spoustu ebooku, takze si ctu a ctu a ctu. Mimo to v PDA eviduju dluhy, ktere mezi sebou neustale mame jak nam dochazeji penize a nedostavame se vcas k bankomatum. Jedlova GPSka bude jeste tema na samostatny clanek. Zaznamenavame souradnice bodu, kteryma projizdime a pozdeji z toho udelame export do Google Earth, takze si budeme moct (a vy s nama) projet nase trasy pekne na virtualnim globusu. Jindra sebou tahal Nikon D80 a pet objektivu, nafotil myslim pres 2500 uzasnych fotek. Postupne sem ty zajimave budeme davat i po skonceni naseho vyletu. Dost se osvedcila lampicka na cteni knizek (Energizer booklite)... v autobuse, nebo jen tak vnoci pred spanim neni nic lepsiho. Vic techniky sebou nevezeme a nemam pocit ze by nam tu neco schazelo.
Ted uz zase koncim, myslim ze jsem toho napsal dost a dost. Tesim se na vase komentare, ktere mi litaji na mobil jako SMSky. To dulezite piste nejdrive, chodi mi jen prvnich cca160znaku :) Zatim cau
Friday, January 25, 2008
Jedeme na Koh Phangan
Vcerejsek na Koh Samui nas presvedcil o tom, ze je potreba se presunout jinam. Nenachazime tady zadne hezke plaze, vlny jsou mega velke a cely ostrov uz jsme projeli. V tuto chvili uz jsme sbaleni. vratili jsme motorky, na kterych jsme po tomto ostrove najezdili pres 180km. Je nam tu moc dobre, protoze je tu moc prima restaurace s hodnou pani, ktera se o nas stara jako o vlastni. Odjizdime na Koh Phangan, coz je ostrov, kde byla pred par dny Full moon party. Nas trosecnik Honza nam rikal, ze je to tam s plazema o dost lepsi, takze se tesime.
Pred chvili jsme byli koupit listek na lod, ktera nas tam doveze, odjizdi za 40 minut. Cesta bude trvat jen 25minut a jsme tam. V pondeli rano mistniho casu odjizdime se stejnou spolecnosti smer Bangkok. Mame koupene listky a verime, ze cesta bude zazivnejsi nez kdyz jsme jeli z Bangkoku na jih. Pojedeme dvema hi speed catamaran a potom budto busem a nebo vlakem. Odjizdime v 8.30 rano a do BKK dorazime ve 3 odpoledne cca.
Jindra psal, ze uz uspesne dorazil do Brna a ze zadnou odletovou taxu 700B po nem nikdo nechtel. Dobra zprava pro nas ostatni.
Padla tu otazka, jestli se tesime/netesime domu. Myslim, ze pocity jsou dost smisene. Pokud muzu mluvit za sebe, tak si nedovedu predstavit se vratit do toho hnusneho pocasi, ktere v CR bylo kdyz jsme odjizdeli. Tady kazdy den sviti slunicko, vsichni se usmivaji a je tu spousta novych veci k videni. Kdyz se vratime zpet, bude to vsechno uplne naopak. Dnes jsem si u snidane listoval nejakym pruvodcem po asii. Byl to casopis, kde byly popsane moznosti vyletu po Asii. Kdyz jsem tam videl povedome fotky z thajska, najednou jsem si predstavil, ze jsem zase v CR a ze tohle vsechno budou jenom vzpominky. Ne, nechce se mi vracet, nejradsi bych tu zustal. Vsechno ma svoje pro a proti. Do Asie se chci kazdopadne jeste vratit, je tu prilis moc veci k videni, nez abych to mohl nechat plavat. Driv nebo pozdeji. Ale nebudu predbihat.
Ted uz musim bezet, lod za chvili odjizdi.
Pred chvili jsme byli koupit listek na lod, ktera nas tam doveze, odjizdi za 40 minut. Cesta bude trvat jen 25minut a jsme tam. V pondeli rano mistniho casu odjizdime se stejnou spolecnosti smer Bangkok. Mame koupene listky a verime, ze cesta bude zazivnejsi nez kdyz jsme jeli z Bangkoku na jih. Pojedeme dvema hi speed catamaran a potom budto busem a nebo vlakem. Odjizdime v 8.30 rano a do BKK dorazime ve 3 odpoledne cca.
Jindra psal, ze uz uspesne dorazil do Brna a ze zadnou odletovou taxu 700B po nem nikdo nechtel. Dobra zprava pro nas ostatni.
Padla tu otazka, jestli se tesime/netesime domu. Myslim, ze pocity jsou dost smisene. Pokud muzu mluvit za sebe, tak si nedovedu predstavit se vratit do toho hnusneho pocasi, ktere v CR bylo kdyz jsme odjizdeli. Tady kazdy den sviti slunicko, vsichni se usmivaji a je tu spousta novych veci k videni. Kdyz se vratime zpet, bude to vsechno uplne naopak. Dnes jsem si u snidane listoval nejakym pruvodcem po asii. Byl to casopis, kde byly popsane moznosti vyletu po Asii. Kdyz jsem tam videl povedome fotky z thajska, najednou jsem si predstavil, ze jsem zase v CR a ze tohle vsechno budou jenom vzpominky. Ne, nechce se mi vracet, nejradsi bych tu zustal. Vsechno ma svoje pro a proti. Do Asie se chci kazdopadne jeste vratit, je tu prilis moc veci k videni, nez abych to mohl nechat plavat. Driv nebo pozdeji. Ale nebudu predbihat.
Ted uz musim bezet, lod za chvili odjizdi.
Thursday, January 24, 2008
Defektuv defekt podruhe :)
Ctvrtek rano jsem se po probuzeni sel trochu rozkoukat. Vetsinou na nova mista dorazime za tmy (stmiva se tady po seste vecer), takze ani netusime kde to vlastne jsme. Navic vsechno za svetla vypada o dost jinak jako v noci. Zjistil jsem, ze nam taxikar prokazal dobrou sluzbu. Nejenom, ze mame levne ubytovani, ale i klidne misto, asi tak 100m od plaze. Kousek je i pristav soukrome lodni spolecnosti, o ktere bude jeste rec.
Ostatni se probudili o neco pozdeji a pak jsme sli na snidani. Jidlo je tu tak levne, ze vubec nerozumime tomu, jak je to mozne. Treba nase kdysi oblibena ryze s kurecim tu stoji 40B. Plechovka Coly, nebo jineho podobneho piti 15B. Pivo se slonem (uz jsem dlouho nemel) tu stoji 40B. Cenovy RNZ. Pri jidle jsme debatovali na tema zachrany Honzika.
Honza jak odjel na Full moon party s nama komunikoval pres smsky. Nakonec se ukazalo, ze zustal na ostrove Ko Phangan bez penez, bez nabijecky a s dochazejici baterkou v mobilu. Vinou nejakeho komunikacniho sumu mel za to, ze dojedeme na Ko Phangan za nim, ale nase cesta vedla na Koh Samui (tzn. kousek vedle). Puvodne jsem chtel pro nej zajet a dojet s nim zpatky na Ko Samui, ale z kdyz jsem zjistil, ze lodi jezdi jen dvakrat denne a ze by cela ta sranda stala asi 1000B celkem, tak jsem si to rozmyslel. Nasel jsem totiz jeste lepsi reseni.
V kancelari lodni spolecnosti se mi podarilo domluvit s vysmatou slecnou to, ze ja honzovi zaplatim listek z Ko Phanganu primo tady a on na miste jen ukaze pas a pusti ho na lod. V tu chvili to byla dost vtipna situace, protoze jsem slecne vysvetloval, ze muj kamarad a] je bez penez b] nevim kde na ostrove se nachazi c] mu dochazi baterka v mobilu d] nevim jestli stihne do pristavu dojet v 11 nebo az ve 4 na dalsi lod. Vzpominate na clanek Defektuv defekt? Ano, Honza opet v plne polni generuje zajimave situace.
Kdyz byl listek koupeny, smska odeslana - sli jsme si pujcit motorky. To je tady asi ta nejjednodussi vec, co muzete udelat. Pujcovny motorek jsou vicemene vsude a vsechny se shoduji v tom, ze pujcuji skutry Honda Click za 250B na den. Pujcili jsme dve, natankovali plnou a jeli jsme se podivat na velkeho budhu. To je dalsi ze serie Budhovych zlatych soch, tentokrat na samostatnem cipu ostrova. Myslim, ze by to mel videt kazdy, kdo na Ko Samui dorazi - je to zajimava podivana. Kousek od Budhy najdete obchod s moc zajimavyma sochama. Jsou to sochy vyrobene ze zelezneho srotu. Kdyz to tak napisu, zni to divne... pozdeji dodam fotky a ty to rozlousknou. Videli jste nekdy sochu Vetrelce, velkou asi 2 metry, ktera je svarena ze sroubku a maticek, hrebiku a ruznych tycek? Ja to taky nikdy nevidel. Mozna proto jsem tam u toho obchodu stal vykulenej jak malej. Nedovedu si predstavit kolik casu muselo zabrat neco takoveho udelat. Ale asi hodne, kdyz cena byla kolem 120.000B :)
V tu chvili nam dosla smska od Honzika, ze ceka v pristavu. Sice nebylo uplne jasne ve kterem (je jich tu vic), ale jeli jsme to zkusit do toho co je pobliz nasemu bydleni - a ejhle - byl tam. Jeho batoh byl v te chvili v zastave v obchode opodal, kde jej vymenil za piti. Asi to byla tvrda lekce, prezit v Thajsku bez penez. Vykoupili jsme jeho batoh, sli na jidlo a pujcili dalsi motorku a jeli jsme na okruh ostrovem.
Ko Samui ma celkem rusny provoz na silnicich a zrejme nehorsi silnice, ktere jsme v thajsku potkali. Jezdi tu same motorky a nebo terenni auta (Toyota Hilux 3.0, Isuzu 3.0 atp) a pak taxiky. Ten provoz na silnicich mi trosku pripominal Phuket, ale ve skutecnosti to byl beztak jenom bezcenny prvni dojem. Phuket je totiz mnohem vetsi katastrofa :) Jeli jsme se podivat na dvoje mistni vodopady. Prekonali jsme prudky kopec dolu, kde moje zabky uz pomalu rezignovaly na zvladani cleniteho terenu, abychom dosli opet k necemu, co Thajci nazyvaji vodopady, ale co je ve skutecnosti jen takovy potucek s oblyma kamenama :) Proste ten kopec dolu a pak nahoru nas vycerpal o dost vic, nez co bylo ve skutecnosti k videni. Druhe vodopady podle mapy slibovaly, ze se k nim da dojet na motorce, takze jsme to zkusili. Jake prekvapeni, ze od parkoviste se muselo jit pesky a zase do kopce :) Tyhle vodopady uz vypadaly o neco vic jako vodopady, ale co to bylo platne, kdyz jsem se tam citil jakoze asi kazdou chvili chcipnu vedrem :) Pohoda.
Vecer jsme navstivili mistni obchodni centrum, neco jako Olympia. Sli jsme se tam podivat hlavne ze zvedavosti co tam maji a dat si nejake evropstejsi jidlo. Prolezli jsme celym supermarketem, hledajic slane pecivo. Nenalezeno. Sunka... nenalezeno. Dokoupili jsme ztracene veci (hreben a holici strojek), par dalsich kravin a sli si dat pizzu do Pizza Corner. Pokud nekdy nekde potkate Pizza Corner, tak si zbytecne nemyslete ze tam maji pizzu. To co jsme totiz dostali, byl zajimavy pokus o pizzu. Krome toho, ze to bylo tluste jako hodne tlusta buchta, to bylo velke asi mala gramodeska. Dobre jsme se pobavili, ale moc nenajedli. Pizza Corner uz nikdy prosim.
Unava ze vsech zazitku dne prevladla, takze jsme sli radeji spat. Pokracovani... bude.
Ostatni se probudili o neco pozdeji a pak jsme sli na snidani. Jidlo je tu tak levne, ze vubec nerozumime tomu, jak je to mozne. Treba nase kdysi oblibena ryze s kurecim tu stoji 40B. Plechovka Coly, nebo jineho podobneho piti 15B. Pivo se slonem (uz jsem dlouho nemel) tu stoji 40B. Cenovy RNZ. Pri jidle jsme debatovali na tema zachrany Honzika.
Honza jak odjel na Full moon party s nama komunikoval pres smsky. Nakonec se ukazalo, ze zustal na ostrove Ko Phangan bez penez, bez nabijecky a s dochazejici baterkou v mobilu. Vinou nejakeho komunikacniho sumu mel za to, ze dojedeme na Ko Phangan za nim, ale nase cesta vedla na Koh Samui (tzn. kousek vedle). Puvodne jsem chtel pro nej zajet a dojet s nim zpatky na Ko Samui, ale z kdyz jsem zjistil, ze lodi jezdi jen dvakrat denne a ze by cela ta sranda stala asi 1000B celkem, tak jsem si to rozmyslel. Nasel jsem totiz jeste lepsi reseni.
V kancelari lodni spolecnosti se mi podarilo domluvit s vysmatou slecnou to, ze ja honzovi zaplatim listek z Ko Phanganu primo tady a on na miste jen ukaze pas a pusti ho na lod. V tu chvili to byla dost vtipna situace, protoze jsem slecne vysvetloval, ze muj kamarad a] je bez penez b] nevim kde na ostrove se nachazi c] mu dochazi baterka v mobilu d] nevim jestli stihne do pristavu dojet v 11 nebo az ve 4 na dalsi lod. Vzpominate na clanek Defektuv defekt? Ano, Honza opet v plne polni generuje zajimave situace.
Kdyz byl listek koupeny, smska odeslana - sli jsme si pujcit motorky. To je tady asi ta nejjednodussi vec, co muzete udelat. Pujcovny motorek jsou vicemene vsude a vsechny se shoduji v tom, ze pujcuji skutry Honda Click za 250B na den. Pujcili jsme dve, natankovali plnou a jeli jsme se podivat na velkeho budhu. To je dalsi ze serie Budhovych zlatych soch, tentokrat na samostatnem cipu ostrova. Myslim, ze by to mel videt kazdy, kdo na Ko Samui dorazi - je to zajimava podivana. Kousek od Budhy najdete obchod s moc zajimavyma sochama. Jsou to sochy vyrobene ze zelezneho srotu. Kdyz to tak napisu, zni to divne... pozdeji dodam fotky a ty to rozlousknou. Videli jste nekdy sochu Vetrelce, velkou asi 2 metry, ktera je svarena ze sroubku a maticek, hrebiku a ruznych tycek? Ja to taky nikdy nevidel. Mozna proto jsem tam u toho obchodu stal vykulenej jak malej. Nedovedu si predstavit kolik casu muselo zabrat neco takoveho udelat. Ale asi hodne, kdyz cena byla kolem 120.000B :)
V tu chvili nam dosla smska od Honzika, ze ceka v pristavu. Sice nebylo uplne jasne ve kterem (je jich tu vic), ale jeli jsme to zkusit do toho co je pobliz nasemu bydleni - a ejhle - byl tam. Jeho batoh byl v te chvili v zastave v obchode opodal, kde jej vymenil za piti. Asi to byla tvrda lekce, prezit v Thajsku bez penez. Vykoupili jsme jeho batoh, sli na jidlo a pujcili dalsi motorku a jeli jsme na okruh ostrovem.
Ko Samui ma celkem rusny provoz na silnicich a zrejme nehorsi silnice, ktere jsme v thajsku potkali. Jezdi tu same motorky a nebo terenni auta (Toyota Hilux 3.0, Isuzu 3.0 atp) a pak taxiky. Ten provoz na silnicich mi trosku pripominal Phuket, ale ve skutecnosti to byl beztak jenom bezcenny prvni dojem. Phuket je totiz mnohem vetsi katastrofa :) Jeli jsme se podivat na dvoje mistni vodopady. Prekonali jsme prudky kopec dolu, kde moje zabky uz pomalu rezignovaly na zvladani cleniteho terenu, abychom dosli opet k necemu, co Thajci nazyvaji vodopady, ale co je ve skutecnosti jen takovy potucek s oblyma kamenama :) Proste ten kopec dolu a pak nahoru nas vycerpal o dost vic, nez co bylo ve skutecnosti k videni. Druhe vodopady podle mapy slibovaly, ze se k nim da dojet na motorce, takze jsme to zkusili. Jake prekvapeni, ze od parkoviste se muselo jit pesky a zase do kopce :) Tyhle vodopady uz vypadaly o neco vic jako vodopady, ale co to bylo platne, kdyz jsem se tam citil jakoze asi kazdou chvili chcipnu vedrem :) Pohoda.
Vecer jsme navstivili mistni obchodni centrum, neco jako Olympia. Sli jsme se tam podivat hlavne ze zvedavosti co tam maji a dat si nejake evropstejsi jidlo. Prolezli jsme celym supermarketem, hledajic slane pecivo. Nenalezeno. Sunka... nenalezeno. Dokoupili jsme ztracene veci (hreben a holici strojek), par dalsich kravin a sli si dat pizzu do Pizza Corner. Pokud nekdy nekde potkate Pizza Corner, tak si zbytecne nemyslete ze tam maji pizzu. To co jsme totiz dostali, byl zajimavy pokus o pizzu. Krome toho, ze to bylo tluste jako hodne tlusta buchta, to bylo velke asi mala gramodeska. Dobre jsme se pobavili, ale moc nenajedli. Pizza Corner uz nikdy prosim.
Unava ze vsech zazitku dne prevladla, takze jsme sli radeji spat. Pokracovani... bude.
Presun na Koh Samui
Cesta ubehla jako po masle. Jeli jsme v o neco mene luxusnim minivanu, ale jeli jsme - a to bylo v tu chvili dulezite. Jeste jednou jsme navstivili asijskou katastrofu jmenem Trang. Behem pulhodinoveho zastaveni jsem se snazil najit bankomat - marne. Nasel jsem vsak opet nespocet smrdicich stanku a obchodu se vsim moznym. Pokud nekdy pojedete do Thajska, vyhnete se mestu Trang.
Z nejakeho duvodu to zastaveni tam nebylo jen na pulhodiny, ale rovnou nahodinu, protoze si ridic a jeho kolegove museli thajsky a velmi nahlas povidat. Tema jejich rozhovoru nam zustalo utajeno, jen jsme si poslechli dalsi z rady lekci thajstiny pro extremne pokrocile - beznou mluvu. Uz tedy vite z jakeho duvodu jsme dorazili do mesta Surat Thani o pet minut pozdeji nez jsme meli. Navazujici pravidelny spoj na trajekt na Koh Samui jsme propasli a zbyvaly tedy dve moznosti: 2500B za minivan s ridicem (listky na trajekt v cene) a nebo cekat v Surat Thani do dalsiho rana a jet to same za 350B. Nastesti se tam vyskytla jedna zoufala anglicanka, ktera se potrebovala na Koh Samui dostat jeste ten vecer. Ta nam nabidla, ze muzeme jet hned za stejnou cenu jako rano a ona ze doplati zbytek. A tak se jelo.
Po hodinove jizde do pristavu jsme si vybrali zase nejake ty penizky z bankomatu a nastoupili na trajekt. Tenhle byl o neco pohodlnejsi nez ty predchozi - dokonce mel certifikat ISO9001. Zachodu tomu bohuzel neodpovidaly. Prestoze byly evropskeho typu, nejaky arab jim musel nutne poslapat prkynko :) Cesta trajektem byla jen na 1.5 hodiny a tak jsme dorazili na Koh Samui nekdy kolem desate (pokud se nemylim).
Po prijezdu nas cekala opet uvitaci delegace taxikaru a nahanecu, kterym k dokonalosti chybely snad jen cervene koberce smerem k trajektu. Zpocatku jsme je chteli jakoby vynechat, ale kdyz jsme zjistili ze zase nevime kde jsme, tak jsme si to rozmysleli. S jednim jsme se dali do reci a i ted musim uznat, ze to byl krok spravnym smerem. Za 300B nas totiz dovezl i s baglama na plaz na severu ostrova, primo k bungalovum, kde bydlime doted. Za bungalov pro dve osoby 250B na noc. Koh Samui prekvapuje. V bungalovu jsme se teda vyspali vsichni tri, coz nam udelalo rekord v cene ubytovani na osobu a noc (k cenovym prehledum se dostaneme v nekterem z pozdejsich clanku). Pratele 84Bathu za nocleh. To je 48Kc. Mam neco dodavat?
Tak dobre no... nema to ani klimatizaci, ani teplou vodu, ani splachovaci zachod. Ani jedno z toho nam nechybi. Co ale uz par dnu postradame je hreben a muj holici strojek. Nekam se podely cestou a nepomohlo ani trikrat vylozit a nalozit bagly. Tohle je uz druha dovolena na ktere nam chybi hreben :)
Ohledne veci, ktere nam tu chybi, tak tech uz nachazime vic. Tak predevsim: svickova na smetane, brambory, gulas, vlastni utulna postel, splachovaci zachod, vana, rohliky, chleba, slane pecivo... proste uz je toho po trech tydnech hodne. Takze se vlastne mame zase na co tesit :) V tuhle chvili nam v Thajsku zbyva jeste presne tyden. Jindrovi zbyva jeste 1.5hodiny do odletu z Bangkoku.
Diky nevolnosti a presunum mam trosku skluz se zapisovanim mistnich udalosti. Tohle byl zapis za stredu. Ten ctvrtecni se pokusim napsat po probuzeni. Ted uz tady kavarny konci provoz. Tak budte v CR hodni a nezlobte. OK, nekdy pisu fakt uz kraviny. Ahooooj
Z nejakeho duvodu to zastaveni tam nebylo jen na pulhodiny, ale rovnou nahodinu, protoze si ridic a jeho kolegove museli thajsky a velmi nahlas povidat. Tema jejich rozhovoru nam zustalo utajeno, jen jsme si poslechli dalsi z rady lekci thajstiny pro extremne pokrocile - beznou mluvu. Uz tedy vite z jakeho duvodu jsme dorazili do mesta Surat Thani o pet minut pozdeji nez jsme meli. Navazujici pravidelny spoj na trajekt na Koh Samui jsme propasli a zbyvaly tedy dve moznosti: 2500B za minivan s ridicem (listky na trajekt v cene) a nebo cekat v Surat Thani do dalsiho rana a jet to same za 350B. Nastesti se tam vyskytla jedna zoufala anglicanka, ktera se potrebovala na Koh Samui dostat jeste ten vecer. Ta nam nabidla, ze muzeme jet hned za stejnou cenu jako rano a ona ze doplati zbytek. A tak se jelo.
Po hodinove jizde do pristavu jsme si vybrali zase nejake ty penizky z bankomatu a nastoupili na trajekt. Tenhle byl o neco pohodlnejsi nez ty predchozi - dokonce mel certifikat ISO9001. Zachodu tomu bohuzel neodpovidaly. Prestoze byly evropskeho typu, nejaky arab jim musel nutne poslapat prkynko :) Cesta trajektem byla jen na 1.5 hodiny a tak jsme dorazili na Koh Samui nekdy kolem desate (pokud se nemylim).
Po prijezdu nas cekala opet uvitaci delegace taxikaru a nahanecu, kterym k dokonalosti chybely snad jen cervene koberce smerem k trajektu. Zpocatku jsme je chteli jakoby vynechat, ale kdyz jsme zjistili ze zase nevime kde jsme, tak jsme si to rozmysleli. S jednim jsme se dali do reci a i ted musim uznat, ze to byl krok spravnym smerem. Za 300B nas totiz dovezl i s baglama na plaz na severu ostrova, primo k bungalovum, kde bydlime doted. Za bungalov pro dve osoby 250B na noc. Koh Samui prekvapuje. V bungalovu jsme se teda vyspali vsichni tri, coz nam udelalo rekord v cene ubytovani na osobu a noc (k cenovym prehledum se dostaneme v nekterem z pozdejsich clanku). Pratele 84Bathu za nocleh. To je 48Kc. Mam neco dodavat?
Tak dobre no... nema to ani klimatizaci, ani teplou vodu, ani splachovaci zachod. Ani jedno z toho nam nechybi. Co ale uz par dnu postradame je hreben a muj holici strojek. Nekam se podely cestou a nepomohlo ani trikrat vylozit a nalozit bagly. Tohle je uz druha dovolena na ktere nam chybi hreben :)
Ohledne veci, ktere nam tu chybi, tak tech uz nachazime vic. Tak predevsim: svickova na smetane, brambory, gulas, vlastni utulna postel, splachovaci zachod, vana, rohliky, chleba, slane pecivo... proste uz je toho po trech tydnech hodne. Takze se vlastne mame zase na co tesit :) V tuhle chvili nam v Thajsku zbyva jeste presne tyden. Jindrovi zbyva jeste 1.5hodiny do odletu z Bangkoku.
Diky nevolnosti a presunum mam trosku skluz se zapisovanim mistnich udalosti. Tohle byl zapis za stredu. Ten ctvrtecni se pokusim napsat po probuzeni. Ted uz tady kavarny konci provoz. Tak budte v CR hodni a nezlobte. OK, nekdy pisu fakt uz kraviny. Ahooooj
Wednesday, January 23, 2008
fotky z Ko Lipe
Tuesday, January 22, 2008
Nohama pevne na zemi
Ve stredu rano bylo vsechno o dost lepsi, nez dny predchozi. Po probuzeni jsme se s Vercou citili uz v podstate zdravi. Jako pricinu nasi 36hodinove neschopnosti jsme urcili uzeh nebo upal. Moc se v techto vecech nevyznam, ale slunce jsme v to pondeli zkonzumovali az prilis - takze bych se nedivil, kdyby bylo pricinou vseho toho co se s nama delo. Jsme radi ze je to za nami.
Vcera jsme meli jen suchou ryzi a vodu, na vic jsme nemeli vubec chut ani zaludek. Dnes rano jsme se uz nasnidali klasicky, chut se k nam vratila a zaludek se zdal byt stabilni. Do puldevate jsme si sbalili vsechny veci a vyrazili na speedboat smer Pak Bara.
Cesta speedboatem byla silena. Vubec si nedovedu predstavit jak bych to zvladnul kdybychom jeli o den driv jak bylo planovano. Kolem Ko Lipe je z jedne strany docela rozbourene more. Ja teda o morich nic moc nevim, ale tyhle vlny byly docela sila. Dukazem muze byt 30 durch promocenych pasazeru tohoto speeboatu. Lod, pohanena dvema obrimi motory Honda, dokaze jet tak rychle, ze se pasazeri na sebe jen bezmocne koukaji a drzi si palce aby to bylo uz za nama. Narozdil od predchozich cest speedboatem, tady jsme si s vercou sedli az uplne dozadu, kde to nejmin houpalo. Jedla sedel na pridi a kdyz jsme vystupovali, tak rikal neco o tom, ze malem prisel o pater jak t0 tam skakalo. Na pevninu jsme dorazili v pohode asi po hodine a ctvrt zbesile jizdy. Nekdy si tak rikam, ze tech zazitku uz bylo moc... ale vypada to, ze situace si zada dalsi.
Ted nas ceka asi 6hodin cesty smerem na sever do mesta Surat Thani, kde budeme prestupovat a pak cesta na ostrov Ko Samui, kde bychom se meli setkat s Honzou (Ko Samui je sousedni ostrov od Ko Panganu). Na ostrov dorazime asi tak v sedm - osm vecer. Takze Honzo, jestli to ctes - dojed vecer na Ko Samui ;)
Hybernace na Ko Lipe
Jindra uz dle puvodniho planu ma planovany odlet z Thajska o tyden driv nez my ostatni (tzn. ve ctvrtek), proto v utery rano sbalil svoje veci a odjel smer Bangkok, kde zrejme prespi jednu noc a potom uz jen ty letadla a cekani v Ammanu. Vsichni mu drzime palce, aby to v pohode zvladnul!
Honza se tak moc tesil na Fullmoon party, ze odjel zaroven s Jindrou smer Ko Pangan, aby jako jediny z nas tu party navstivil. Ja s Vercou a Jedlou jsme zustali na Ko Lipe, abychom se dali doporadku z te necekane zaludecne-strevni zalezitosti. Prestehovali jsme se do jineho bungalovu, ktery mel elektriku po celou noc a navic byl ve stinu palem. Cely den i noc jsme stravili v poloze v leze a polospanku az spanku. Byli jsme unaveni, rozlamani a do skoku nam zrovna nebylo. Po zapadu slunce jsme sli s Jedlou koupit druhou houpaci sit. Jedla si jednu koupil den dva zpet a dost se osvedcila na odpocivani. Takze jsme potom druhou sit roztahnuli na verande pred bungalovem a moje denni aktivity byly timto u konce. Zbytek dne i noci jsem stravil spankem v te siti a pozdeji v bungalovu, zatimco Jindra se s Honzou presunovali uz kazdy svym smerem. Domluva byla takova, ze pokud budeme rano v pohode - odjedeme z Ko Lipe smer Ko Samui...
Honza se tak moc tesil na Fullmoon party, ze odjel zaroven s Jindrou smer Ko Pangan, aby jako jediny z nas tu party navstivil. Ja s Vercou a Jedlou jsme zustali na Ko Lipe, abychom se dali doporadku z te necekane zaludecne-strevni zalezitosti. Prestehovali jsme se do jineho bungalovu, ktery mel elektriku po celou noc a navic byl ve stinu palem. Cely den i noc jsme stravili v poloze v leze a polospanku az spanku. Byli jsme unaveni, rozlamani a do skoku nam zrovna nebylo. Po zapadu slunce jsme sli s Jedlou koupit druhou houpaci sit. Jedla si jednu koupil den dva zpet a dost se osvedcila na odpocivani. Takze jsme potom druhou sit roztahnuli na verande pred bungalovem a moje denni aktivity byly timto u konce. Zbytek dne i noci jsem stravil spankem v te siti a pozdeji v bungalovu, zatimco Jindra se s Honzou presunovali uz kazdy svym smerem. Domluva byla takova, ze pokud budeme rano v pohode - odjedeme z Ko Lipe smer Ko Samui...
Necekany zvrat
Omlouvam se za mensi informacni vypadek poslednich dnu. Na ostrove jsem nejak nemel chut resit ten predrazeny internet. Takze vam ted zkusim priblizit jak to cele pokracovalo.
Pondeli probihalo jako kopie nedele a soboty. Dopoledne jsme travili na vychodni plazi a odpoledne na zapadni plazi nadherneho ostrova Ko Lipe. Opalovali jsme se, hazeli talirem a kdyz bylo moc horko, tak jsme byli ve stinu v plazovem baru. No co si prat vic? Udalosti nabraly ponekud jiny smer spolu se zapadem slunce. Verca uz byla nejakou dobu v bungalovu a ja jsem si rikal, jaktoze uz se tak dlouho nestavila. Pak dosel na plaz Jindra a rikal mi, ze Vercu boli hlava. Kdyz jsem prisel do bungalovu, zjistil jsem, ze je Verci spatne od zaludku a ze zvracela!... uff. Nadeje na uterni ranni odjezd na Ko Pangan na Full moon party se zpola rozplynuly.
Sel jsem s klukama na veceri a uz cestou do restaurace se mi honilo hlavou (a brichem) neco podivneho. Dal jsem si jenom nejake tousty a hned po veceri jsem se vratil do bungalovu. Tam uz to slo i se mnou celkem z kopce. Nevim jak moc do detailu tady rozebirat co vsechno se v prubehu nasledujicich sesti hodin delo se mnou a s Vercou, ale zrejme ani vy sami nechcete abych zde zachazel do detailu. Proste prujem a zvraceni. Nas bungalow mel jeste jednu zvlastnost, ze se z neznameho duvodu asi o pul druhe rano vypnula elektrina a timpadem prestal fungovat i vetrak, takze najednou bylo v pokoji nedychatelno a ja jsem tak zbytek noci stravil na verande. Byla to asi nejhorsi noc za celou dobu v thajsku. Bylo mi spatne a jeste jsem nemel ani mekkou postel. Dobrodruzstvi hadr.
Pondeli probihalo jako kopie nedele a soboty. Dopoledne jsme travili na vychodni plazi a odpoledne na zapadni plazi nadherneho ostrova Ko Lipe. Opalovali jsme se, hazeli talirem a kdyz bylo moc horko, tak jsme byli ve stinu v plazovem baru. No co si prat vic? Udalosti nabraly ponekud jiny smer spolu se zapadem slunce. Verca uz byla nejakou dobu v bungalovu a ja jsem si rikal, jaktoze uz se tak dlouho nestavila. Pak dosel na plaz Jindra a rikal mi, ze Vercu boli hlava. Kdyz jsem prisel do bungalovu, zjistil jsem, ze je Verci spatne od zaludku a ze zvracela!... uff. Nadeje na uterni ranni odjezd na Ko Pangan na Full moon party se zpola rozplynuly.
Sel jsem s klukama na veceri a uz cestou do restaurace se mi honilo hlavou (a brichem) neco podivneho. Dal jsem si jenom nejake tousty a hned po veceri jsem se vratil do bungalovu. Tam uz to slo i se mnou celkem z kopce. Nevim jak moc do detailu tady rozebirat co vsechno se v prubehu nasledujicich sesti hodin delo se mnou a s Vercou, ale zrejme ani vy sami nechcete abych zde zachazel do detailu. Proste prujem a zvraceni. Nas bungalow mel jeste jednu zvlastnost, ze se z neznameho duvodu asi o pul druhe rano vypnula elektrina a timpadem prestal fungovat i vetrak, takze najednou bylo v pokoji nedychatelno a ja jsem tak zbytek noci stravil na verande. Byla to asi nejhorsi noc za celou dobu v thajsku. Bylo mi spatne a jeste jsem nemel ani mekkou postel. Dobrodruzstvi hadr.
Posledni den v Bangkoku
Dnes rano jsem po dlouhe ceste busem dorazil do Bangkoku. Vsechno je tu pri starem - pad thai, ananas, ladyboys, proste normalka.
Toz ted asi pujdu na snidani a pak se uvidi.
Toz ted asi pujdu na snidani a pak se uvidi.
Sunday, January 20, 2008
Nedelni pohodicka na Ko Lipe
Dnes rano jsme sli pozorovat vychod slunce... Tedy vsichni krome me. Ja spal jak zabitej, kdyz ho do vody hodi. Z vypraveni vim, ze vychod slunce byl podobny zapadu, ale opacnym smerem. po snidani jsme se valeli na druhe zdejsi plazi. Nicnedelani vladne nasim dnum na Ko Lipe. Pri dopolednim valeni jsme sbirali sily na obed v restauraci. Odpoledni valeni bylo jine v tom, ze jsme se otocili na druhy bok. Ja jsem sel zkusit behat. Zajimava zkusenost v tom hicu. Moc jsem toho neubehl. imternet - jak vidite tady na ostrove je, ale docela drahej - 3b/min. To je duvod proc tento zapis pisu na PDA, coz mi trva o dost dyl a je to narocnejsi. Slyste slyste, vsechno je super a nase expedice zije a hoduje. V utery odjizdime na ostrov Ko Phangan, kde bude Full moon party. Yeah!
Sobotni pohodicka na Ko Lipe
Vcera byla sobota a jak uz jsem psal - presunuli jsme sr na ostrov Ko Lipe (je orisek jmeno tohoto ostrova napsat spravne, protoze jsem jej pokazde videl napsany jinak). Nase ubytovani v rodinnem hotelu bylo sice levne, ale zatim nejvetsi katastrofa ve ktere jsme bydleli. Na prvni pohled to nebylo poznatAle nakonec jsme prisli na to, ze tam vubec netekla voda. Mimo to ten dum vypadal jako skladiste. Vsude na chodbach byly hromady nesouvisejicich veci, jakoby docasne odlozenych ... Proste Bordeeel. Nastesti jen jedna noc... Vic bychom teda nechteli.Na ostrov jsme jeli zase na speedboatu. Z teto jizdy si vybavuju opravdu velke skakani cele lodi po vlnach. Skakalo to tak, ze si Verca radsi vzala kinedril a ja jednu chvili myslel, ze preventivne vyskocim. More je tady melke, takze jsme par set metru od ostrova museli prestoupit na nam jiz dobre znamou kocabku s domacky vyrobenym motorem. Ta nas dovezla az na breh nadherne plaze ostrova ze serie RNZ. Hned po vylodeni jsme meli jasno v tom, ze jsme na spravnem miste. Krasna plaz s cistym piskem, jemnym jako mouka. More ciste a pruzracne, s bledemodrym obzorem. Na plazi polehavalo jen par lidi a restaurace kolem tiche a utulne. RNZ bez nejmensich pochyb! zbytek dne si urcite dovedete predstavit... Valeni se, koupani, snorchlovani a hlavne - nicnedelani! Pokud bych mel nekomu doporucit skvele misto v Thajsku, zminil bych Ko Lipe mezi prvnimi. Bungalov jsme sehnali asi za 15minut... 100m od plaze, ratanovy dvojdomek s evropskym zachodem (bez hadicky) Po zdlouhave ceste a zastavce ve meste duchu (trang) jsme tedy zakotvili v lokalite, kde je pohoda a klid. Zejmena po navsteve Phuketu je tohle celkem vysvobozeni z ruchu mest, davu turistu a nevabnych vuni poulicnich obcerstvoven. Tady chceme zit. Zdejsi restaurace vari uzasna jidla. I kdyz jsem myslel, ze na nudlich s kurecim neni co zlepsovat - opet jsem se pletl. Nudle tady jsou tak dobre, ze bych se po nich utlouk :) Objednal jsem si je mockrat,nekolikrat dokonce extra palive. To uz se mi ale jednou nevyplatilo. Malem jsem se totiz stal pokracovatelem Jana Husa a uhorel pri startu. Cisnici jsou ze me vysmati pokazde kdyz mi donesou nejakou prekvapivou mnamku.Jsou tady strasne drzi psi. Je jich tady cela smecka, klidne k vam prijdou na plazi a seberou vam z deky tricko jako by se nechumelilo. Kocek je tu o neco min, taky otravne, ale uz vime jak na ne. Nejedna uz schytala sprsku vodou jako odpoved za doternost. Mame radi zvirata.
Friday, January 18, 2008
Odjizdime na Koh Lipe
za dvacet minut odjizdime speedboatem na ostrovy. Nevede tam zadna pevna telefonni linka, mozna tam bude internet, ale mozna taky ne. Kdyby jsme nic nepsali, tak se nedeste. Vsechno je OK!
Par zajimavosti a plan na zitrek
Jsme vzdusnou carou 8980km od Brna, 780km od Bangkoku, ctrnacty den na cestach! Jindrovi zbyva presne tyden, nam ostatnim presne dva tydny do navratu.
Zitra mame v planu nasledujici vylet: Pak Bara - Koh Lipe - Koh Bulon - Pak Bara
Zitra mame v planu nasledujici vylet: Pak Bara - Koh Lipe - Koh Bulon - Pak Bara
Cesta na konec sveta
Dnesni den byl cestovatelsky, takze opet celkem hekticka zalezitost. Presuny boli. Rano jsme vstali kolem devate a behem asi dvou hodin jsme byli sbaleni a stali pred pujcovnou motorek se vsema baglama. Je tu zvykem kombinovat vice sluzeb zaroven, takze se casto stane, ze restaurace je zaroven hostel, cestovni kancelar, taxisluzba, samoobsluha a internetova kavarna v jednom. Je to asi kuli navalum turistu, kteri tu jsou temer vsude (stejne jako my). Vratili jsme motorky a koupili listek to Trangu, odkud ma nejaky spoj udajne navazovat. Sli jsme na snidani.
Shodou okolnosti to bylo zrovna to stejne misto, kde jsme vcera pili koktejly.
Kdyz uz zminuju ten vcerejsek - nutno dodat, ze jsme Jindrovy narozeniny oslavili celkem solidne. Kdyz se nasim hotelem nad ranem nesly Jindrovy bujare pisne, doprovazene Honzovou neznalosti textu - jiste jsme potesili nejednoho kolembydliciho. Po prijezdu z restaurace jsme bez vetsiho rozmysleni naskakali do bazenu, kde jsme blbli asi dve hodiny. Jindra se priznal, ze se v noci na svoje narozeniny jeste nikdy v bazenu nekoupal :) Bazen byl skvelej!
Po snidani jsem si jeste sel koupit kosili ve stanku opodal meli celkem pekne kusy. Pak jsme s Honzou koupili jeste nejake piti v mistnim krame a jelo se. Minibus byl o neco osklivejsi nez ten, kterym jsme na Ko Lantu prijeli, ale reproduktory mel solidni. Thajske lidove jsem tentokrat neresil a cestou jsem si vychutnaval nova sluchatka. Verca ma v Thajsku docela stesti na svoju oblibenou hudbu, takze ji vsude hraje Bob Marley, jak to ta holka dela :) Cesta nebyla dlouha - asi tak 3 hodiny.Uz mi to vubec neprijde dlouhe, po vsech tech predchozich cestach. Do mesta Trang jsme dorazili kolem treti odpoledne.
Jak uz jsem naznacil v predchozim prispevku - mesto Trang je asijska katastrofa. Presne ten typ mesta, kde nechcete bydlet, zit a vlastne travit ani minutu vic nez je opravdu potreba. Pote, co jsme se vylodili z minibusu, jsme zapadli do nejblizsi restaurace a dali jsme si neco dobreho xnedku (omlouvam se za tento novotvar). Zavladla celkem bezmoc, protoze nam sdelili ze vsechny pravidelne minibusove linky do nasi destinace Pak Bara uz ujely a dalsi jedou az zitra. Co nam nabidli byla moznost jet za 1800-2000B vsichni. Pak Bara je jen 100km daleko, takze nemelo cenu se unahlovat a kyvnout na prvni honosnou nabidku. Rozhodli jsme se v te beznadeji jeste chvili rochnit.
Pak jsme si vsimli tuktuku, ktere staly naproti. Meli jsme kopii mapy mesta, takze jsme vedeli ze je tam nekde autobusova stanice a tak jsme se tam vydali, vsichni jednim tuktukem - v nadeji, ze neco sezeneme. Cesta tuktukem byla opet zazitek, ktery jsem si musel natocit na video, az se dostanu k rychlemu internetu (haha) tak jej semka hodim. Udelal jsem cestou i par fotek, aby bylo jasno aspon v tom, jak je Trang skarede mesto. Bangkok aspon chvilema vonel. Trang jenom smrdi. Ohrata skladka se libezne poji s vyfukovymi plyny, za uzasneho vyhledu na zcernale baraky a nechutna stankova obcerstveni. Ty stanky byly super. K hrdinstvi zde totiz patri uz to, ze kolem stanku projdete a nevyklopite tam kufr rovnou.
Na autobusaku to bylo taky super. Trang neni zrovna mesto, kde by byli nejaci turisti. Za celou dobu jsem tam videl max par belochu, s jednim Finem jsem se dal do reci pri nakupu listku na bus. Vypadal stejne zmatene jako my. Pani za pultem nastesti neco anglicky umela, takze kdyz jsem se ji potreti zeptal odkud ten autobus pojede a jaktoze jeste nejel, kdyz mel jet pred ctvrthodinou - pohotove mi odpovedela, ze bus prijede pozdejc. Super. Z nejakeho duvodu jsme propasli nastup do autobusu, takze na nas zbylo jenom jedno volne sedadlo. Pulku cesty jsem stravil s klukama v zavazadlovem prostoru. Ne, nebojte. Tenhle autobus to mel trochu jinak nez jsme zvykli. Byl to takovej ten se schodama nahoru a zavazadlovej prostor byl vedle ulicky k zachodu a dalo se tam i sednout (tak pet sest lidi se tam veslo). Srandovni bylo,ze jsme nikdo az do posledni chvile netusili, kde budeme vystupovat a neverili jsme, ze v autobuse umi jeste nekdo anglicky. Nakonec jsme vypadli prave vcas, uff.
Pred autobusem stala dodavka a slecna u ni se nas ptala kam mirime. Rekli jsme cze Pak Bara a ona byla pohotova - ukazala na dodavku a rekla, ze za 20B na osobu muzeme jet. OK! Kdyz jsme dojeli do Pak Bara, coz je takova vesnice kolem silnice, ktera zde konci - zjistili jsme, ze nabidka sluzeb odvozem nekonci. Byli jsme uvedeni do rodinneho domu, kde jsme dostali dva pokoje s velkyma postelema za 100B na osobu a noc. Takhle rychle ubytovani jsme jeste nikdy nebyli. Pani domu nam na zitra nabidla zarizeni vyletu lodi na ostrovy Ko Bulon a Lipen. Asi to vezmeme. V tehle vesnici bychom toho moc nezazili.
Sli jsme se projit a tak jsme se zastavili v resturaci na mistni plazi. Restaurace byla prazdna, zadni turisti. Na plazi byl jenom jeden malej kluk (syn majitelu restaurace), ktery vytrvale lovil kraby z der v pisku. Vzdycky vylovil dva a nechal je at zapasi. My jsme si dali nase oblibene jidlo Fried rice with chicken. Zacinam byl zvykly na chilli omacku, pouzivam ji misto kecupu. Na nektere veci se snadno zvyka. Ryze s kurecim je tu vsude moc dobra, davame si ji casto. Unava vladne. Bude sice teprve deset, ale cestovani unavuje. Zitra nas cekaji ostrovy. Jeste budu muset jit ulovit bankomat, aby bylo cim zaplatit. Ted kazdopadne koncim. Dobrou noc!
Trang - mesto nejistoty?
Pred asi hodinou jsme dorazili do mesta Trang, ktere je cca 150-200km najih od ostrova Ko Lanta. Cely den vydatne prsi a dest nas provazi na ceste. Nase destinace je mesto Pak Bara, ktere lezi u more. Odtamtud bychom se radi dostali na ostrov Ko Bulon. Z Trangu nemuzeme najit minibus,ktery by nas do Pak Bara odvezl, ty co nachazime jsou zbytecne drahe na to, ze je to "jen" 100km. Pujdeme zkusit autobusy, ale zastavka je mimo mesto a venku prsi tak, ze i nekolikaminutovy presun kamkoliv by nas zmacel jak stenata. Nalada neni zrovna nejlepsi, protoze mame pocit, ze jsme se octli uprostred niceho... nicmene my to zase nejak vyresime. Od toho jsme tady. Drzte nam palce!
Thursday, January 17, 2008
Jindrovy narozeniny
Sedime v restauraci ve meste Saladan na ostrove Ko Lanta. Vypili jsme nejake ty drinky a dali jidlo. Moje komunikacni sumy s mistnimi cisniky pokracuji-- prave jsem si objednal ryzi s kurecim na kari. misto toho jsem dostal kari polevku, extra ostrou a moc divnou. Cisnici jsou z nas vysmati a my z nich. No a taky z tech koktejlu. Berem motorky a jedem do hotelu se koupat do bazenu. Nebojte! (zapis z pda, takze kratky)
Squash v dzungli
Dnes rano jsme se vsichni tak nejak probrali po spanku o kterem se vetsina z nas nevyjadrovala zrovna v superlativech. Holt bez klimatizace, zato ale bez stenic a s raminkama. Ok, zase kecam. Nas bungalow nema ani skrin a v koupelne je zrcadlo na zdi na ktere neni umyvadlo. Zjevne bylo budovatelum jedno jak to cele bude. Low cost, low comfort. My mame nastesti bizardne nizka ocekavani, takze nas jen tak neco neprekvapi. Dva z nas meli v noci komfort vlastni polstare, ostatni byli radi ze maji aspon vlastni postel. Kdyz zazitky, tak neustale. Me se teda vstavat nechtelo ani nahodou, ale pak jsem to nejak premohl a zacal taky existovat.
Snidane probehla ve stejne restauraci jako vcera obed. Mam zvlastni dar se nepochopit s obsluhou, takze vcera jsem vsechny zdrzoval tim, ze jsem si s obsluhou moji objednavku ujasnoval jeste pote, co ostatni uz meli snezeno. Dnes to bylo rychlejsi, ale stejne jsem dostal neco jinyho, nez jsem chtel. Zrejme nejake skvrny na slunci. Dnesni plan znel: lovit cache a jet na slony. A tak se i stalo.
Vyjeli jsme a prvni cache jsme nenasli. Bloumali jsme kolem nejakeho stromu a hledali, nicmene nenasli jsme nic. Pak jsme se na nasich supermotorkach presunuli o nekolik kilometru dal, kde se nachazela cedule Elephant Trekking & Tiger cave. Tohle byl hlavne Vercin sen, ktery se timhle prijezdem zacal plnit.
Sloni treking je proste vylet na slonech, kdy sedite slonovi na zadech na necem, co se da nazvat lavickou. Sloni jsou spravnacka zvirata, takze jsme si je vsichni oblibili sotva jsme prijeli. Po zaplaceni 900B za osobu jsme nastoupili ve dvojcich na sloni hrbety a jelo se. V tu chvili jsem si uvedomil, ze to je poprve v mem zivote, co jedu na nejakem zvireti. Kdyz jsem se o tom bavil s Vercou a pozdeji i s Jindrou, tak se oba (nezavisle na sobe) divili, ze jsem nejezdil ani na psovi (?!?). Ne, na psovi jsem nejezdil a ani to v dohledne dobe nemam v planu. Slon neni zrovna rychlej dopravni prostredek. Ve skutecnosti by mozna bylo rychlejsi jit pesky, ale zato je obrovskej a desne se houpe kdyz jde. Vsichni jsme si tu jizdu myslim dost vychutnavali. Me se nejvic libilo, ze nas slon zlobil a cestou se zastavoval aby si utrhnul vetev a snedl z ni listi, nebo kdyz nasel kokosovy orech, nohou si ho rozlousknul a vnitrek chobotem vychlemtal. Fakt super, ti sloni.
Dorazili jsme asi kilometr pred jeskyne. Dostali jsme sebou pruvodce, pana Tichoslapka, ktery krome toho ze sel s nama, nerekl vubec nic. Neumel totiz nic jineho nez rec rozsypaneho caje, zato mel sebou baterku a znal cestu, coz mu v nasledujicich chvilich dodalo znacne na kreditu. Vlezli jsme do prvni jeskyne a nam vsem hned bylo jasne, ze tohle nebude jen tak. Celkem male jeskyne, propojene uzkymi pruchody mezi skalami, tunylky a zebriky z dreva neznameho puvodu. Vsichni jsme se potili jako vrata od chliva. Ja dokonce tak, ze se me pote jeden prichozi turista (ktery vubec nevedel ktera bije) ptal jestli jsem se nahodou nepocural. Proste jsme byli po vylezu z jeskyni durch propoceni. Jeskyne byly v dzungli, dzungle v Thajsku a Thajsko je na 7 rovnobezce, takze skoro na rovniku, proste hic jak svina. Potili jsme se, jako bychom v te dzungli hrali squash. K nicemu jinymu se to neda prirovnat. Pruchod jeskynema byl smesi klaustrofobie, klasickeho strachu, arachnofobie s nadechem prachu a tajemna. Jesteze mel pan Tichoslapek tu baterku. Spolu s nama tam byli i dva lidi ze spanelska a jeden z anglie. Spolu jsme si dodavali odvahu, ze tam nekde uz za timhle tunelem nas ceka lednicka plna CocaColy. No ale marne. Jeskyne byla nekonecna a my vsichni nekonecne posrani z toho, kde jsme se to zase ocitli. Jednu chvili to vypadalo, ze budeme muset splhat po lane, vedle ktereho byl uplne nadherny pavouk. Na toho jsem se bal i podivat, protoze to vypadalo, ze by ten pohled mohl byt to posledni co na svete uvidim. Pan Tichoslapek v klidu sedel a sledoval vsechny ty vydesene evropany a vubec se (ten hajzlik) nepotil. Navsteva jeskyne byl nejvetsi a nejsilnejsi zazitek, protoze jsme si tam vytrpeli svoje a taky diky happyendu, ktery tam jaksepatri byl. Z jeskyne jsem vylezl spinavej jak hovado. Zrovna jsem si rano rikal, jaky to krasny den - vezmu si ciste obleceni :)
Cesta zpet k motorkam probehla opet na zadech slonu. Tentokrat Verca a Jindra sedeli slonovi za krkem a evidentne se dobre bavili. Po prijezdu do stanoviste slonu jsme jeste sloniky nakrmili bananama, sebe jsme nakrmili melounem a jeli jsme se koupat do more. Navstivili jsme stejnou, tichou plaz jako vcera a Jedlovi se konecne podarilo ulovit dnesni prvni cache. Pak jsme uz jeli unaveni do naseho brlohu, kde jsme si dali nejake to jidlo v restauraci a trochu pokecali o tom, co asi bude zitra. To zatim nikdo z nas nevi, jen je jasne, ze pojedeme z tohoto ostrova pryc, protoze tady uz neni moc veci k videni. Mozna pojedeme na jih, mozna na sever. Jedno je jasne... musime se rozhodnout rychle, protoze se rano blizi. To je prozatim vse, Jindra dnes slavi narozeniny, takze se jdeme nekam asi opit. Vsechno nejlepsi Jindro!
Subscribe to:
Posts (Atom)