Pojizdny zachod pro 50 lidi

U nas se tomu rika autobus, v Thajsku je to A/C Express. Byl to vlastne uplne normalni autobus - to zarizeni co nas vezlo na nekonecne dlouhe ceste na jih... tedy az na jednu vyjimku: zachod. Ten byl v tak pochybnem stavu, ze to vsichni cestujici poznali v podstate ihned po nastoupeni. Smrad nesplachnuteho, neumyteho zachodu se nezapre. Nastesti byla cestou jedna prestavka.
Asi chcete vedet jak nam ubehla ta dlouha cesta na jih. Jo, dalo se to. Vyzkousel jsem presne 64 poloh sezeni na dvousedacce, z nichz presne u dvou se mi podarilo usnout na zhruba 20 minut. Zbytek jsem probdel, byt jsem byl unaveny. Cesta i se zdrzenim, zpusobenym vykecavanim ridice na benzince, trvala 16 hodin celkem. Takze o hodinu dyl, nez jsme kdo chteli. By to fakt celkem nudnej zazitek, jehoz svetlymi body byla snad jen nekonecna debata o neskutecnych kravinach mezi mnou a mymi spolucestujicimi. Docela slusne jsme reprezentovali Ceskou republiku. V autobuse bylo mnoho narodnosti, ale jen Cesi tu hubu proste nezavreli. Az kolem treti rano vsechno utichlo a tak jsem mohl pozorovat, jak autobus tise ale smradlave ujizdi krajinou. Holt proste v autobusu spat neumim a ostatni na tom asi nejsou o moc lip. Ono to totiz jde jen tezko.

Po prijezdu jsme se vydali hledat ubytovani. Zvolili jsme zajimavou a ucinnou strategii a nebyt jednoho detailu, tak by se to i povedlo. Rozdelili jsme se na jednotlivce, kteri se vydali hledat nejlevnejsi bydlenicko. Nejakym nedopatrenim jsme se dostali k pronajmu bungalovu za ponekud vyssi cenu, nez jsme predpokladali. Ale vlastne je to jedno, protoze z dobrodruznych duvodu budeme zitra bydlet uz zase jinde.

Tisicikilometrovy posun na jih se projevil i ve zmene pocasi. Je to jako na Vysocine - hic, kurevske hic, obdobi destu. Tak muzu potvrdit ze v destinaci Krabi je kurevske hic. Hned po prijezdu nam zvlhlo obleceni a zacali jsme trochu lapat po dechu. Nastesti mame klimatizaci, jinak si spanek nedovedu predstavit.

Odpoledne jsme stravili na mistni plazi. Jsou tu nadherne skaly, stovky metru vysoke a taky skvele more. Neni to takove to uplne modre, podle sablony cestovek, ale zato ma tolik stupnu, ze jsem nepochyboval o tom, ze jsme konecne v RNZ. Diky tomu, ze jsme prakticky na rovniku, tak jsme uz prvni den chytli solidni bronz. To se projevilo zcervenanim kuze nekterych z nas a taky totalnim vycerpanim jinych.

A nahoda tomu chtela, potkali jsme stejneho cecha jako v Bangkoku (ten co nas poznal podle igelitky). 1000 kilometru daleko od prvniho nahodneho setkani a presto se potkame. Svet je zase malej. Zasli jsme na pivko a co se nestalo - happy hour. Misto jednoho piva se slonem jsme dostali jeste jedno navic gratis, coz spolu se sluncem a zizni zpusobilo, ze jsem se stal spolecensky unaveny uz kolem sedme vecer. Mame se proste skvele. Ted je kolem pul devate a ja citim, ze tyhle slova jsou moje dnesni posledni. Jsem opet totalni hotovec, obet prehnaneho cestovani, strazce snu. Jdu spat. Jindra s Honzou si pronajali motorku a tedka objevuji taje a krasy poloostrova. Na me to ceka az zitra, dneska se tak tak sotva dostanu do postele (nastesti opet nedaleko).

Diky za vsechny ohlasy pod clanky, motivujete me psat dal.