Mlhavá vzpomínka na pár věcí

Jak jste si nemohli nevšimnout, dokončení našeho příběhu se na tomto blogu ještě jaksi neodehrálo. Je tomu tak zejména proto, protože jsem na to neměl čas. Je to chabá výmluva, nicméně teď je načase to napravit. Poslepuju střípky vzpomínek a dám konec dohromady.

Po úspěšném nalezení ztracených brýlí jsme obchod opustili. Už toho bylo nás moc a tak jsme hledali metro... to jsme samozřejmě nenašli. Zato se nám podařilo najít stánek s levnýma hodinkama (což nebyl až tak zásadní problém, protože ty tam jsou všude) a já si vybral krásné oranžové hodinky značky Diesel (což vás samozřejmě nezajímá žeano). Po obchoďáku jsme se vrátili do Peaches.


Noční tržnice byla skvělý zážitek. V průvodci psali "smlouvejte víc než obvykle". To mi ale neměli říkat, protože od té chvíle nebylo nic dostatečně levné. Nabízené ceny jsem bez sebemenšího ostychu dělil rovnou deseti a považoval to za vyřízenou záležitost. Je teda pravda, že jsem se s většinou obchodníků na ceně nakonec nehododnul, nicméně to je spíš jejich chyba - mohli mít kšeft. V situacích jako je tato vám nezbývá nic jiného, než nakupovat až se z vás kouří. Protože jsou ceny už tak dost nízké a umění smlouvat už tak vytrénované - jediné co vás může v takových chvílich v nakupování zastavit jsou vytahané ruce z těžkých plných igelitek. Pravda, mohli jsme si najmout nějakého thajce na tahání nákupů, ale myslím, že vzhledem k našemu věku bychom si tento luxus měli nechat na některou z příštích návštěv :)

Je toho spousta, co jsme v Thajsku vidět a zažít nestihli. Verča chtěla jít navštívit vodní trhy - nepovedlo se, protože to vypadalo moc složitě. Neprojeli jsme se loděma po Bangkoku (velká chyba). Dokonce jsme ani nejeli žádnou hromadnou dopravou v Bangkoku (ne zas tak velká chyba). Je toho ještě hodně co objevovat.